Velký klokan Petr Janda: Máme nejlepší fandy na světě

Největší osobností české rockové historie je nepochybně Petr Janda. Jeho jméno je pevně spjato se skupinou Olympic, jehož je kytaristou, zpěvákem, kapelníkem a skladatelem. Ale to ví každý. Stejně, jako u nás každý zná alespoň jeden jeho hit. Petr Janda je rovněž spojován s fotbalovým klubem Bohemians Praha 1905. 

Odkdy vás zajímá fotbal?

Odmalička. Jako „Vinohraďák“ jsem chodil prakticky denně kopat s klukama na stejné místo, a vždycky mi bylo líto, že už musím jít domů cvičit na housle, zatímco ostatní tam mohli zůstat do večera.

Měli jste i nějaké diváky?

Pravidelně tam chodil jeden trenér z Vršovic, koukal se na nás a vždycky někomu řekl: „Přijď na trénink, ty se mi líbíš.“ Na mě ale, bohužel, nikdy neukázal. Hrozně jsem si přál, aby mě taky jednou vybral, ale nedošlo k tomu.

Do kolika let jste tam chodil?

Do dvanácti, možná do čtrnácti let.

Měl jste oblíbený post, na kterém jste hrál?

Rozhodně jsem se necpal do brány. Chtěl jsem dávat góly, takže jsem nastupoval v útoku.

A dával jste je?

Dával. Branku tvořil plot a sloup veřejnýho osvětlení a byla přes celý chodník. Góly platily i buzarem (odrazem) o zídku, takže jich padalo poměrně dost.

A kdy se z vás stal fanoušek?

Myslím, že to bylo v druhý třídě, kdy k nám přišel tatínek mého spolužáka a řekl mému tátovi: „Pane doktore, já bych vzal vaše kluky – protože jsem měl bráchuJirku – na Bohemku, jestli byste proti tomu nic neměl.“ Táta souhlasil, tak jsem tam začal chodit a chodím tam dodnes.

Pamatujete se na nějaká jména z té doby?

Tuhle jsem někoho přesvědčoval o tom, že byl v Bohemce brankář Pavlis a on mi oponoval, že Pavlis chytal v Dukle. Pak ale někdo jiný přece jen připustil, že u nás mohl být (Václav Pavlis začal chytat ligu za AFK Bohemians Praha v sezoně 1947/1948, v roce 1949 byl klub přejmenován na Železničáři Praha a Pavlis v něm setrval až do roku 1951. Celkem tu odchytal devadesát zápasů! V roce 1951 přestoupil do ATK, později se z ní stala ÚDA a ještě později Dukla Praha – pozn. aut.). To je jediný jméno, který si z té doby pamatuju.

Chodil jste do kotle?

Chodil, i když kotel v pravém slova smyslu to nebyl. Stadion Bohemky byl tenkrát větší, všude byly tribuny, a jak jsem se cítil být hned ze začátku velkým odborníkem, tak se pamatuju, že jsme na Pavlise řvali, ať nikam neodchází. Neposlechl nás (úsměv).

Tehdy hrála Bohemka první, nebo druhou ligu?

To už nevím. My, kluci z Vinohrad, jsme neměli kam jinam chodit. Eden byl daleko. Do Ďolíčku jsme šli Francouzskou ulicí dolů do Ruský, tam k sokolovně, a tím, že se do kotle vcházelo z boku a nemusel jste jít hlavním vchodem zdola, nebylo to daleko. U kina Pilotů jsme navíc znali zkratku, kde prodával Ital výbornou zmrzlinu. Dodnes si pamatuju jeho jméno: AmedeoBernaccosi. To „bernakozi“ se nám líbilo. Zmrzlina stála korunu a on ji nandával lžící na čtyřikrát. Pokaždý bral z jiný barvy, takže i krásně vypadala.

Byl jste na každém zápase?

Na základce možná jo. Pak jsem ale začal jezdit na gympl do Košíř, což mi zabíralo strašně času. Tramvají to bylo přes celou Prahu. Navíc jsem v tý době hrál na kytaru, následovaly různý kapely a fotbal jsem odsunul na vedlejší kolej. Hlavně, když jsem začal po dvacítce vystupovat a měli jsme pětadvacet koncertů měsíčně. To už dohromady nešlo, takže jsem léta do Ďolíčku nechodil. Dokonce ani v roce 1983, kdy jsme vyhráli ligu. V té době jsme měli strašně práce. Ale Bohemku jsem nikdy nepřestal sledovat.

Jak to bylo po roce 1989?

To už hraní s kapelou tolik nebylo, takže od tý doby chodím pravidelněji. Ideální pro mě bylo, když byly zápasy v neděli od pěti. Teď se, bohužel, hraje v sobotu večer, a to mám dost často vystoupení. Ale snažím se toho vidět, co nejvíc.

Jak jste se srovnal s tím, když váš klub spadl do třetí ligy?

Přežil jsem to. Naštěstí jsme hned postoupili do druhý ligy, pak do první, no a letos jsme skončili na sedmém místě, což je nádherný.

KOMPLETNÍ VÝŽIVNÉ INTERVIEW S PETREM JANDOU Z OLYMPICU NAJDETE V ŘÍJNOVÉM MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÝ UŽ JE NA PULTECH PÁR TÝDNŮ.