před 6 lety, 07.09.2018 13:43 Jan Hrabálek foto: facebook.com/narodak Reprezentace

Nejužitečnější zápas reprezentace aneb Školení z východu, díl I

Nehledejte za titulkem nějakou lacinou senzaci, je míněn vážně. Česko prohrálo v úvodu Ligy národů s Ukrajinou 1:2, hodně si přibouchlo ve složitém systému cestu za možným postupem o patro výš či rovnou na EURO 2020. Porážka totiž poskytla zodpovědným stavitelům národního týmu, včetně stavitelů realizačního týmu takové množství studijního materiálu, že už se toho víc do jednoho zápasu ani nevejde. Pohříchu ale materiálu negativního.

Nejužitečnější zápas reprezentace aneb Školení z východu, díl I

Moc nechybělo a uhráli jsme remízu 1:1, nebýt ukrajinského gólu v nastavení. Byla by to tzv. Pyrrhova plichta, tedy bod uhraný náhodou, po výrazné převaze soupeře. „Mrzí mě to, zápas mohl skončit obráceně,“ řekl po utkání kouč Karel Jarolím. To sice mohl, ale bod by jen přinesl další chlácholení a hledání problému tam, kde ve skutečnosti není.

Ukrajina nás přejela ve všech směrech a to rozdílem třídy. To je základní zjištění čtvrtečního duelu, z něhož v českém výběru vybočuje gólman Tomáš Vaclík. Na začátku sezony má fakt fazonu a potvrdil to i v Uherském Hradišti. Jenže Vaclík míče chytá, ale netvoří hru, nevykrývá prostor, nesprintuje do šancí a nestřílí góly a hlavně nestanovuje taktiku a způsob boje.

Český tým uspal první gól, když ve čtvrté minutě skóroval Patrik Schick. Od té doby šéfovali hře Ukrajinci a při české defenzívě stáli všichni svatí. Ne jednou, ale mockrát, ne po náhodných akcích, ale po vypracovaných kombinacích. Prostě moderna, na niž česká obrana čučela jako puk. Jarolímovi nevyšel experiment se třemi obránci, tento italský způsob nemají jeho svěřenci zažitý a podle toho to vypadalo.

Zaostávala i záloha, slavistická spolupráce nefungovala jako v lize, ale tomu se nelze divit. Jako protivník totiž Součkovi, Hušbaruerovi či Sýkorovi nestála obrazně řečeno Karviná, ale kompaktní moderně pojatý herní styl se jmény, jako Malinovskij či Marlos, o nichž brzy jistě uslyšíme více. Nehledě na jména jako Konopljanka či Jarmolenko.

Útok? Bývalý útočník národního týmu Jiří Štajner na svém tweetu napsal: „Řekl někdo Krmenčíkovi, že dnes nehraje za Plzeň?“. Stručné, trefné, výstižné. V systému první půle na dva hroty zůstával nahoře samotný Schick. Dal rychle pěkný gól, ale pak sám už nic nezmohl.

Suma sumárum: I přes vlastní nasazení, poctivost v přístupu hráčů a bojovnosti se česká reprezentace dočkala v Uherském Hradišti školení z východu od týmu, který také nehrál na světovém šampionátu, který také hledá cestu, jak svůj národní tým vrátit na nedávná výsluní. Na Slovácku ukázal, že to jde, že koučem Ševčenkem vytyčená cesta dává smysl a někam vede. Což se o české trenérské střelbě od boku říct nedá. V pondělí hraje Česko v Rostově na Donu s Ruskem, čtvrtfinalistou světového šampionátu. Pokud přijde opět takové herní školení jako od Ukrajinců, je velmi pravděpodobné, že svazové kolty pak budou namířeny na osobu za tento způsob hry nejzodpovědnější. Nebo existuje jiné řešení?