Němce vytáhl z popela Kroos a Švédi se ptají: co dělali videoslepci?

Garry Lineker by mohl opravit svoje už ve světě provařené rčení, že fotbal hraje 22 lidí a vždy vyhrají Němci. Obhájci titulu to v sobotu večer proti Švédům zvládli i v deseti, tedy v době, kdy na hřišti bylo 21 plejerů a vyloučený Boateng se už sprchoval. Ovšem za okolností, které ještě dlouho budou budit vášně nejen v Německu, ale hlavně ve Švédsku.

Především ve Skandinávii si budou ještě dlouho klást otázku, k čemu vlastně slouží na mistrovství světa video. Až do sobotního večera byla moderní technika kvitována vesměs kladně, postarala se o penalty nařízené i odvolané, o „zapomenuté“ ofsajdy i o branky, které píply sudímu na hodinkách, jako v případě Pogby.

V sobotu večer ale videocentrála mlčela, byť měla do světa křičet: „Penalty – foul!“ Scéna z dvanácté minuty bude Švédy štvát ještě dlouho. Unikajícího Berga srazil před Neuerem pozdě se vracející Boateng, ale místo penalty se hrálo dál. Dalo by se ještě pochopit, že rychlou akci nedokázal v okamžiku správně vyhodnotit polský sudí Marciniak, ale co v ten moment dělali čtyři „videoslepci“ v přenosovém voze, to zůstane záhadou. Navždy.

Další průběh na hřišti už můžeme jen rozvíjet ve své fantazii. Dali by Švédi gól z penalty a přidali by pak i ten druhý, v reálu vlastně první? Bylo by to v půli 0:2 a Němci by mohli pomalu začít balit kufry? Těžko říct, takhle z hlavy.

Každopádně se Švédi mohou cítit právem poškozeni. Měli na dosah skalp mistrů světa, pootevřená vrátka do osmifinále. Bez nadějí sice nejsou, ale cesta dál je pro ně nyní krkolomnější.

S blížícím se koncem zápasu za stavu 1:1 rozvíjeli komentátoři ČT teorie o německých nadějích na postup. „Když v posledním kole remizuje Švédsko s Mexikem, Němci skončí,“ připomněl možný komplot Luděk Zelenka. „Nežijme v českých poměrech,“ snažil se ho mírnit Jaromír Bosák. K těmto teoriím ale nedojde. Pokud má být videokiks rozhodčích přece jen k něčemu dobrý, pak k tomu, že v posledních zápasech skupiny si to všichni rozdají na férovku. I Jižní Korea může ještě postoupit a bude jistě hrát proti Němcům jako o život.

Z žumpy vlastních výkonů i výsledků vynořivší se Němci ovšem mají postup ve svých rukou. Když porazí Koreu o dva góly, jdou do osmifinále. Jisti si ale být nemůžou, ani sebou samými. Jejich hra pořád není taková, aby se mohli v reálném čase pasovat na medailové kandidáty. Joachim Löw ale pomalu nachází optimální složení. Bez svého chráněnce Mesuta Özila, který poprvé od roku 2010 nehrál v základu, ač byl zdráv. S Marco Reusem v záloze, na hrotu možná s rychlíkem Wernerem a bijcem Gomezem. A především s hrdinou Kroosem, autorem „zlaté“ trefy v nastavení. Koho ale postavit na stopery, když Hummels je zraněn a Boateng vykartován, to bude problém…

Fotbalovému Německu tak (do středy) spadl kámen ze srdce. Ovšem ne celému, jak vychází najevo a jak to světu řekl bezprostředně po utkání právě Toni Kroos: „Hodně lidí v Německu by mělo asi radost, kdybychom už po dvou zápasech vypadli, ale s námi to nebudou mít tak lehké.“

To je pravda, která na Němce sedí jako ušitá. Vstali z popela, narostl jim hřebínek a za svým cílem půjdou předchozími nezdary posíleni, jako žádný jiný tým. A určitě jim nebude vadit, že vedle krásné trefy Kroose v páté minutě nastavení k tomu přispěli i „videoslepci“ jako rádcové hlavního sudího na hřišti.