Chovanec: Jako atleti jsme dobří, to je vidět i v lize, ale jako fotbalisté zaostáváme

Osm domácích titulů se Spartou, dva nizozemské tituly s PSV Eindhoven a evropský Superpohár k tomu, čtvrtfinále MS 1990, Fotbalista roku 1986. To jako hráč. Dva tituly se Spartou, kvalifikace ME beze ztráty jediného bodu, druhé místo v žebříčku FIFA hned za Brazílii, stříbrná příčka v anketě o nejlepšího trenéra světa. Třikrát nejlepší trenér Česka. To je trenérská bilance. K tomu léta strávená v pozici generálního ředitele největšího českého klubu, pražské Sparty. 

Jak by v takové situaci konstatoval expremiér Jiří Paroubek: „Pánové, kdo z vás tohle má?“ Jozef Chovanec. Řeklo by se: se ideální kandidát na šéfa českého fotbalu. Tomu se však nyní sparťanská legenda zatím občas věnuje coby televizní expert.  A nemá podle svých slov na Letnou ani permanentku.

Před více než rokem si vás v rubrice Duel v magazínu HATTRICK kolega Zdeněk Kudela dobíral, že vás v poslední době více než fotbal zajímá golfový handicap. Co dnes více hrajete, fotbal, nebo golf?

Přiznám se, že ten golf. Fotbal totiž kvůli svému bolavému kolenu už hrát nemůžu. Nemůžu kopat. Takže dělám jiné sporty, kde mi to tolik nevadí. Cyklistiku, hokej a hlavně golf. Ten hrávám v Golf Resortu Beroun, kde mají jedno z nejkrásnějších hřišť v Česku, je krásně zasazené do krajiny.Golfu se věnuju už asi deset let, je to fajn sport v příjemném prostředí. A nepodvádí se při něm. Totiž nemělo by se, gentlemani to nedělají, na tom jsou ostatně založena celá golfová pravidla. A to mě také baví.

Ale na fotbal jste nezanevřel, i když vaše Sparta ani česká reprezentace zrovna v poslední době neválí. V televizních studiích býváte dost kritický. Proč na tom český a sparťanský fotbal nejsou tak jako za vás před necelými dvaceti lety, když se Česko v žebříčku FIFA vyjímalo na druhé příčce hned za Brazílii?

Teď na to všichni vzpomínají, ale když jsme byli v žebříčku FIFA druzí, tak se to různě zpochybňovalo a podceňovalo s tím, jak se ty výsledky počítají a kdesi cosi. Úspěch to ale byl. Jinak by se dalo obecně říci, že generace Nedvědů a Poborských, stejně jako ta naše, vyrostla za minulého režimu ze systému středisek vrcholového sportu. Ten byl po Listopadu 1989 zrušen, ovšem nebyl dlouho ničím nahrazen, až nyní se v posledních letech začínají systematicky zřizovat mládežnické akademie. Až čas ale ukáže, jestli se to dělá správně. Donedávna k tomu bylo spousta výhrad, dva největší kluby, Sparta a Slavia, stály zcela mimo systém. Nyní se konečně přidaly, tak doufejme, že to k něčemu povede. Do toho juniorská liga, která se napřesrok zruší, protože se ukázala být slepou cestou. Do fotbalu ale přece plynou ze státních dotací stamiliony, ty by měly končit u mládeže, nikoli se přelévat do profifotbalu. Jinak jde ovšem také o přístup k věci. Dřív si mládežníci stěžovali, že mají jeden balon na mužstvo, přesto devětadvacet kluků ze třiceti umělo kopat. Dneska má každý kluk k dispozici míč, ale v technické vyspělosti český fotbal v mezinárodní konfrontaci zaostává. Jako atleti jsme dobří, to je vidět i v lize, ale jako fotbalisté zaostáváme.

A co Sparta, vaše srdeční záležitost?

To bych tady mohl přesně zopakovat to, co jsem pro HATTRICK řekl před více než rokem. Platí to totiž pořád, po příběhu s italským trenérem a spoustou zahraničních hráčů asi ještě více. Loni v březnu jsem tu konstatoval, že Sparta musí začít s pořádnou komunikací směrem ven z klubu. Musí začít pořádně komunikovat s fanoušky, vše jim řádně vysvětlovat a neuhýbat. Když jsem byl ve Spartě trenérem či potom generálním ředitelem, také jsme také měli své vnitřní problémy a veliké. Ale vždy se nám nakonec podařilo je nějak zvládnout. Můžu jen zopakovat, že karty klubového vedení vůči fanouškům musejí být na Spartě vždycky odkryté. Bez toho to nejde.

Loni jste také řekl, že Sparta sama sebe dostala pod tlak, když uvolnila lidi z některých pozic ve vedení a neměla za ně připravenou náhradu. Že si na Letné mysleli, že to zvládnou, ale oni tu situaci podcenili. Že noví lidé na pozicích dostali možnost pracovat, tak ji přijali. Ale, i když mají talent a třeba i předpoklady, tak jsou bez zkušeností.

A sezona 2017/2018 to jen potvrdila. Jak jsem říkal, že mladé, byť třeba talentované trenéry či funkcionáře lidí, musejí vést zkušení lidé. To platí nejen pro Spartu, ale třeba i pro Slavii a pro celý český fotbal. A hlavně, každý musí za svůj úsek činnosti nést konkrétní zodpovědnost.

Co jste říkal krátké sparťanské epizodě s italským trenérem Stramaccionimu s jeho košatým mezinárodním realizačním týmem?

Ale to bych se zase vracel k tomu, co už jsem řekl. Zase šlo hlavně o komunikaci – vnitřní i směrem ven – a o konkrétní zodpovědnost. Nejsem vůbec proti angažování zahraničích hráčů či trenérů, sám jsem ostatně několikrát působil v cizině. Naopak, ostatně Sparta byla v tomto směru průkopníkem, i za mého působení jsme měli v kádru fotbalisty ze zahraničí. Ale v tomto případě jich bylo asi až příliš. A znovu jsme u té komunikaci, kdo ty hráče angažoval, kdo je prověřoval? Kdo a jak mluvil s trenérem Stramaccionim, věděl, do čeho jde, byl připravený na svou pražskou misi? Takže v principu nejsem proti, ale musejí být jasně daná pravidla a musí se vědět, kdo a jak za co zodpovídá. A ještě jedna maličkost, já když jsem přišel do PSV Eindhoven, musel jsem se rychle naučit holandsky. Což není úplně jednoduchá řeč. Měl jsem k sobě člověka, který mě k tomu neustále nutil. Ale sám jsem se to chtěl naučit, abych věděl, co se kolem mě děje, co se říká, abych si třeba přečetl, co se o mně píše. Nemám pocit, že by se tohle ve Spartě dělo, že by někdo zahraniční hráče nutil, aby porozuměl alespoň základům češtiny.

Trenér Stramaccioni si naopak pochvalovalo, že má v týmu rumunskou skupinu, africkou skupinu, českou skupinu atd.

No, a to je právě špatně a zase jsme u té komunikace.

CELÉ EXKLUZIVNÍ INTERVIEW S JOZEFEM CHOVANCEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 3. KVĚTNA 2018.