Real: postup se štěstím. Bayern: potlesk po vyřazení. A co rozhodčí?

Real Madrid je potřetí za sebou ve finále Ligy mistrů, Bayern popáté za sebou vypadl v semifinále a pokaždé to bylo se španělským týmem. Celý fotbalový svět si nyní bude klást otázku, co mělo na obě uvedená fakta větší vliv. Odpověď se hledá těžko, nápověda už lépe…

Na jedné straně můžeme z celého dvojzápasu sčítat chyby, především na straně Bayernu. V Mnichově už pomalu zapomenutý kiks Rafinhy bohatě trumflo namazání TolissaUlreichovi a jeho totální blackout. Prostě fotbal hrají jen lidi a ti chyby dělají, takové se nedají vrátit a ve své podstatě jsou (nechtěným) základem jakéhokoliv kolektivního sportu. Kdo jich dělá méně, většinou vyhrává, či uhájí horko těžko remízu, stačící k postupu. Jako Real.

Pak jsou tu chyby, které také dělají lidi, které se ale dají vrátit, dá se na pár vteřin zastavit čas, posunout jeho tok o chvíli zpět a verdikt revidovat. Jasně, řeč je o rozhodčích, jejich minelách, jejich optice (ne)vidění a především absenci videa. Je to o to horší, že je to absence cílená, video je odmítáno z různých pseudodůvodů o nepřipravenosti apod., což podporuje i předseda UEFA Čeferin (v připravovaném vydání magazínu Hattrick, jež bude na trhu od čtvrtka, jsme ho za tento postoj označili za Zbabělce měsíce). Zápas na San Bernabeu byl dalším dosud marným volání po technologii, která se rozšiřuje po evropských ligách, ale na špičku kvalitativního ledovce nedosáhla.

Bayern právem může žehrat na tři situace, z nichž dvě měly a jedna mohla skončit pokutovým kopem. Ruka Marcela byla jasná, dva souboje titánů Ramos – Lewandowskise daleko více přikláněly k ukázání na penaltový puntík. Nestalo se. Neviděl to hlavní sudí, ale ani asistent (tedy postaru pomezní), ani brankový, což by mělo znovu otevřít roli těchto „darmožroutů“ za brankovou čarou ve špičkovém fotbalu.

„WiederrausmitApplaus“, neboli „zase vyřazeni, ale s potleskem“, tak nazval svůj komentář německý Kicker a výstižně tak charakterizoval dva zápasy během týdne. Na jedné straně potlesk za to, že Bayern byl prostě lepším týmem, ale doplatil na chyby, jednak vlastní, jednak rozhodcovské. Němci pátým semifinále v řadě potvrdili svůj vysoký standard, ale „věčně“ čtvrté místo v Lize mistrů po opadnutí emocí přinese v klubu zásadní otázku: jak nastavit personální a tím pádem i investiční politiku pro léto tak, aby semifinálové brány byly konečně překonány.

Real postoupil jako šťastnější tým, to je bez debat. Bude hrát třetí finále v řadě, za to klobouk dolů. Pokud ovšem bude mít i v Kyjevě takovou přízeň rozhodčích, jako v odvetách s Juventusem a Bayernem, má cestu k hattrikovému zápisu do historie hodně usnadněnou…