Karel Šíp o docházení do Ďolíčku: Občas si napíšeme s Ivanem Trojanem, jestli jdeme fandit, potkávám se tam s Petrem Jandou, někdy zajde Pepa Dvořák

Seriál o uměleckých osobnostech, zasažených fotbalovým fandovstvím, začíná magazín HATTRICK Karlem Šípem. O protagonistovi úspěšného talk show Všechnopárty, držiteli osmi cen TýTý, textaři a scenáristovi se všeobecně ví, že chodí na zápasy mužstva Bohemians Praha 1905. Bylo tomu tak ale vždycky? Jelikož jsou autor Vašek Vašák a Karel Šíp dlouholetí kolegové, spoluhráči z mužstva Amfora a přátelé, nepředstírali v rozhovoru vykání a tykali si.

Karle, chodíš odmalička na fotbal?
Ano. Můj táta byl velký fotbalový fanda, a protože jako operetní herec a zpěvák občas měnil angažmá a působiště, vodil mě napřed na zápasy Teplic, a když jsme byli v Ostravě, tak na Baník. Pak jsme se přestěhovali do Prahy, a jelikož moji kamarádi fandili Spartě, začal jsem docházet na Letnou a stal se ze mě sparťan.

Co se stalo, že jsi jím později přestal být?

Rozhodující bylo, když mého nejoblíbenějšího hráče, kvůli kterému jsem tam chodil, Josefa Jurkanina, v sedmadvaceti letech dost brutálním způsobem vyhodili. Dokonce jsem četl, že ho ani nenechali vzít si věci ze skříňky. Když se takhle na mého miláčka vykašlali, tak jsem na Spartu zanevřel. A protože jsem s jinými kamarády chodil hrát fotbálek v sobotu dopoledne do Vršovic, a všichni byli bohemáci, začal jsem s nimi fandit v Ďolíčku. To byla ještě Bohemka ve druhé lize a zářná éra Tondy Panenky byla teprve v počátcích.

Kdo kromě něj patřil mezi tvé hrdiny?

Pamatuju si, že tam s ním ještě hrál Knebort, Jarkovský a další a předváděli opravdu nádhernej fotbal, takže jsem už na Bohemce zůstal, protože byla radost jí fandit.

A tatínek?

Můj táta působil až do důchodu v Ostravě, a když se pak s mámou přestěhovali do Prahy, šli jsme spolu na Bohemku, kde hrál akorát Baník, kterému léta fandil. Tenkrát ovšem prohrál nula pět a smutnějšího jsem ho snad nikdy neviděl.

Chodil s tebou přesto do Ďolíčku?

Ano, a dokonce začal fandit jako já Bohemce. Tím spíš, že se v Ostravě kamarádil s Tomášem Pospíchalem, který ji v té době trénoval a později sedával na tribuně.

Navštěvovali jste i jiné stadiony?

V neděli dopoledne jsme kromě toho bývali na Viktorce Žižkov, protože táta byl Žižkovák.

Jsou fotbalově nadané tvoje děti?

Staršího Káju se mi podařilo pro fotbal získat, takže je jeho velký fanda.

Pamatuju si ho z Amfory i jako slušného hráče.

A představ si, že v žákovské kategorii, kdy hrál ve Viktorce, mu to moc nešlo. Zlomilo se to až v sedmnácti letech, jenomže to už bylo na soutěžní hraní pozdě. Přesto chodí dodnes kopat s přáteli na různé plácky. Jednou jsem se domluvil s Petrem Salavou, že odehraju v Amfoře poločas a ve druhém za mě nastoupí Kája. Jmenuje se stejně, mohl si vzít můj dres. Stejně nebyl nikdy propocenej (úsměv). No a po zápase za mnou přišel bývalý obránce Bohemians Franta Jakubec a ptal se mě, za jaké mužstvo kluk hraje a jestli kope divizi? Když jsem řekl, že žádnou soutěž nehraje, nemohl to pochopit, protože mu to šlo opravdu dobře. Ale Karel se mnou chodí na Bohemku, přestože je trošku sparťan.

A Honzík?
Honza nemá ke sportu žádný vztah. Ani pasivní. Když jsem ho vzal na Bohemku, líbilo se mu, že svítí světýlka, že je trávníček zelenej a že zdálky cítí opečený párky. Přesto jsem ho tam nechal zapsat, viděl jsem jeho zápas na Julisce a Honzík vůbec nevěděl, že je třeba míč dopravit k soupeřově brance. Běhal vždycky tam, kam běželi ostatní. Vůbec nepochopil hru.

Co manželka Iva?

Ta je fotbalem netknutá. Já se doma dívám často na Premier League a ona se mě třeba z ničeho zeptá: „Co je Benteke?“ (Christian Benteke Liolo je belgický fotbalový útočník původem z Demokratické republiky Kongo, momentálně působí v klubu Crystal Palace FC - Wikipedie). To je pak těžký (smích). 

Jaké fotbalové jméno jsi zaregistroval v dětství první?

V Teplicích mě vzal táta poprvé na fotbal možná v mých pěti letech. To ještě nestál stadion na Stínadlech, a hrálo se Za Drožďárnou. Už si nepamatuju, proti komu Teplice hrály, ale utkvělo mi v paměti, když táta povídal: „Zapamatuj si toho hráče s osmičkou na zádech. Jmenuje se Josef Masopust. O něm jednou uslyšíme.“ (Masopust hrál v Teplicích v letech 1950-52 a pak šel do ATK, z něhož se stala později ÚDA a pak Dukla Praha – pozn. aut.). Táta s ním byl celoživotní kamarád. Když se potkali, pozdravil ho: „Ahoj Pepíku, co dělá Věrka?“ jeho manželka, a Masopust zase: „Nazdar, jak se má Blaženka?“ moje maminka. Ale víc si z Teplic pamatuju jména Chobot, Havlíček, Vlk a Brumovský. To ti jako klukovi utkví.

Máš také mezi fotbalisty kamarády, jako tvůj otec?

To se nedá říct. Ve Spartě býval Sigi (Horst Siegl – pozn. aut.) velkým organizátorem pozápasovýho života. Když něco slavili, obvolával lidi - já byl mezi nimi - zašli jsme ke Zlatýmu tygrovi, takže s touhle partou jsem se sblížil. A pak samozřejmě s Tondou Panenkou. Dneska už sedává taky na tribuně. Potkávám tam i Ondru, Vláďu Hrušku, ale vyložený kamarád s nikým nejsem.

Co by se muselo stát, abys přestal Bohemce fandit?

Já jsem jí fandil i v době, kdy spadla do třetí ligy! Občas si napíšeme s Ivanem Trojanem, jestli jdeme fandit, potkávám se tam s Petrem Jandou, někdy zajde Pepa Dvořák, navíc to mám blízko z domova, takže proč bych to měnil?!

CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR S KARLEM ŠÍPEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. DUBNA 2018.