Hloušek v Polsku? Sbírá tituly, užívá si uznání, důvěru i 30tisícové návštěvy

Moc se o něm nepíše, ani nemluví, protože hraje „jen“ polskou ligu. Jenže Adam Hloušek v tamní Ekstraklase obléká dres jednoho z nejlepších a zároveň největších klubů. A co je hlavní, daří se mu. Nejen, že hraje, český obránce má v Legii Varšava velmi silnou pozici a vydobyl si respekt a uznání celého fotbalového prostředí. Navíc si k tomu ještě přičtěte dva tituly za dva roky a zápasy hrané před desetitisícovými návštěvami na moderních stadionech. Značka ideál.

Naposledy o něj česká média projevila větší zájem loni v březnu, kdy byl po dvou letech povolán do reprezentace. Kouč Karel Jarolím bývalého hráče Jablonce, pražské Slavie, Norimberku či Stuttgartu dodatečně nominoval pro přípravný zápas s Litvou. 

„Reprezentaci jsem vypouštěl z hlavy, nemyslím to nijak špatně. Ale měl jsem příjemné starosti v Legii a nároďákem se prostě nezabýval. Je ale fakt, že Poláci se mě často ptali, proč nejsem v národním týmu, když hraju v základu i v Lize mistrů,“ říkal na srazu. A ano, čtete správně.

Hloušek se na podzim 2016 probojoval s Legií do základní skupiny nejprestižnější evropské klubové soutěže a zahrál si i proti Realu Madrid s Cristianem Ronaldem či Dortumundu s ostrostřelcem Pierrem-Emerickem Aubameyangem. Co na tom, že Legia dostala v šesti zápasech čtyřiadvacet gólů, na rozdíl od českých klubů se do hlavní soutěže alespoň probojovala. Navíc doma proti Realu byla jen pět minut o senzační výhry a z třetího místa v tabulce pokračovala na jaře v Evropské lize.

Nakukuje do áčka PSV, sbírá ocenění. Králi dorostenců předvídá velkou kariéru i Poborský

Starty v Lize mistrů vlastně jen zapadly do mozaiky úspěšného Hlouškova angažmá. „Od doby, kdy jsem přestoupil do Legie, mám pořád dobrou náladu. Hodnotím to jako jeden z mých nejlepších kroků v kariéře. Podařily se mi tam velké věci, Polský pohár, titul a Liga mistrů. Velké věci, velké zážitky. Rok 2016 byl jeden z mých nejúspěšnějších roků v kariéře,“ zdůraznil ještě loni na reprezentačním srazu.

Stálé místo v základní sestavě

Od něj uběhly tři měsíce a devětadvacetiletý rychlonohý obránce si do svého fotbalového životopisu mohl připsat další velký úspěch. Se svým týmem obhájil titul v polské nejvyšší soutěži, do mistrovských oslav se společně s ním tenkrát ponořil i útočník Tomáš Necid, který v té době rovněž figuroval na soupisce varšavského celku. A právě Hloušek patřil mezi hlavní strůjce úspěšné obhajoby. Gólově se sice neprosadil, ale jeho celkový přínos týmu vyzdvihovala nejen polská média, ale i sám kouč Romeo Jozak.

Ten ostatně na osminásobného českého reprezentanta spoléhá už delší dobu. Má v něm jistotu. Místo levého krajního beka má Hloušek víceméně jen pro sebe a spoluhráčům ho propůjčuje vlastně jen v nevyhnutelných případech. To platilo i loni, důkazem budiž trocha čísel. Rodák z Turnova  odehrál za loňský kalendářní rok celkem 3753 minut a patřil mezi nejvytíženější hráče Legie. Chyběl všehovšudy pouze v pěti soutěžních zápasech.

Když se zaměříme na poslední půlrok, je to stejné. Hloušek se těšil důvěře chrovatského lodivoda jak v neúspěšných pokusech projít do základní skupiny Ligy mistrů i Evropské ligy, tak i v zápasech polské ligy. V nich ostatně strávila na hřišti více minut jen gólmanská jednička Arkadiusz Malarz. O jeho podílu na tom, že Legia přezimuje na prvním místě tabulky, není třeba příliš polemizovat.

Berou mě tady spoluhráči, fanoušci i média, tvrdí Koubek a dodává, že porazit jde i Paříž

Návštěvy, které u nás neznáme

A ještě je tady vlastně jeden důkaz, že se českému legionáři v sousední zemi opravdu daří. Svými stabilními výkony si řekl o zařazení mezi trojici nejlepších cizinců, kteří v roce 2017 oblékali dres Legie. Jeho jméno figurovalo po boku finského záložníka Kasper Hämäläinen a belgického útočníka Vadise Odjidju-Ofoeho, který před letošní sezonou zamířil do Olynpiakosu Pireus.

Jak už sám Hloušek pronesl, angažmá v Legii bere jako jeden z nejlepších období své dosavadní kariéry. K tomu kromě trofejí a důvěře trenéra bezpochyby přispívá i atmosféra, která při zápasech polské Ekstraklasy panuje. Desetitisícové návštěvy jsou samozřejmostí. Třeba na šlágr na půdě Wisly Krakov dorazilo 33 tisíc diváků, v Poznani si našlo cestu na stadion ještě o tři tisíce lidí víc. A co domácí zápasy Legie? Návštěvy přes 20 tisíc jsou zcela běžné.

Dalším velkým plusem je fakt, že se zápasy hrají z velké části na úplně nových nebo alespoň zrekonstruovaných stadionech. V tomto ohledu se česká liga s tou polskou nemůže srovnávat. Byť si to někteří fanoušci v tuzemsku stejně asi nepřipustí, Polsko je docela zajímavou fotbalovou destinací.

Pavlenka s Koubkem září, kdo bude českou jedničkou?