Více než Cavani nebere jen Neymar, ale i dalších pět hráčů Paris Saint-Germain

Když se v jedné kabině sejdou dvě obrovská ega neochotná spolupracovat, pro klub to není dobře, ať už patří sebelepším fotbalistům. Tím spíš, když za jedno z nich právě zaplatil 222 milionů eur a ono si nemůže ani kopnout penaltu. Edinson Cavani nedávno ukázal celému světu, že je mu jedno, jak se kdo jmenuje, kolik stojí nebo odkud přišel. On si chce dělat věci po svém, dávat góly a být nejlepší. Jedni ho za to milují, druzí nesnášejí, ale tak se prostě chová dobrý útočník. V současné době jeden z nejlepších na světě.

V Paříži se mohou uchytit jen ti nejsebevědomější. Platilo to vždy o umělcích, architektech či módních návrhářích a platí to dnes i o fotbalistech. Současná situace v Parku princů, kterou odstartovalo angažování Zlatana Ibrahimoviče v roce 2012, je jen důsledkem přestupní politiky katarského nástroje sloužícího k dosažení světového respektu – Paris Saint-Germain.

Složení pařížského kádru k aroganci přímo vybízí. Dani Alves nezná jména soupeřů, Nemyar se chce soustředit na Ligu mistrů a neztrácet své drahocenné síly v zoufalé francouzské lize, na Verrattiho se nesmí sáhnout a Cavani by si nejraději patentoval penalty. Nemají si co vyčítat, ale vyčítají.

Poprvé se to stalo v srpnu proti St. Etienne. Když si Cavani ve dvacáté minutě chystal míč na pokutový puntík, přišel Neymar s tím, že by si chtěl penaltu kopnout on. Z Barcelony byl zvyklý, že když takhle požádal Messiho, většinou mu to vyšlo, a to dokonce i když šlo o titul nejlepšího střelce La Ligy a jeho spoluhráč z Argentiny měl před Ronaldem náskok jen jediného gólu. Jenže Cavani není Messi, je nekompromisní a na nikoho nebere ohledy, což brazilská hvězda těžko snáší. Proč by měl nechat svou kost někomu jinému? Někomu mladšímu, nezkušenějšímu a navíc novému. „Ses zbláznil, ne?“ jako by mu říkal svými gesty a ani na vteřinu nezauvažoval o tom, že by penaltu v Paris Saint-Germain kopal někdo jiný. Musí on! 1:0.

Penalta za milion eur

O měsíc později nastala stejná situace, jen s jiným soupeřem. Cavani si staví míč jedenáct metrů od branky Lyonu a nejdražší hráč planety to zkouší znovu, a znovu bez úspěchu. Cavani k němu ani nezvedne svou vlasatou hlavu. Neymar to po chvíli vzdá, odplivne si, zakroutí hlavou a s ironickým úsměvem odchází. Cavani se rozebíhá a napálí míč doleva, jenže brankář vystihne stranu a jeho pokus konečky prstů vyráží na břevno, míč se odrazí do země a skočí brankáři do náruče. Síť se nevlní, Cavani se sice hádá, že balon už přešel brankovou čáru, ale na výsledkové tabuli svítí dál zcela po právu stále dvě nuly.

A co Neymar? Možná má radost. O tom, že jeho tým dneska vyhraje, snad nikdo nepochybuje, forma i sebevědomí celého týmu je obrovské, tak proč by měl smutnit. Do ruky mu právě přišel obrovský trumf a on se ho nebojí využít.

„FOTBAL NEHRAJU PROTO, ABYCH SE STAL NĚJAKOU LEGENDOU, HRAJU HO Z VÁŠNĚ A PRO TO POTĚŠENÍ, KTERÉ MI PŘINÁŠÍ.“

Za Cavanim totiž v týdnu přišel předseda klubu Nasser Al-Khelaifi a nabídl mu milion eur výměnou za to, že nechá penalty zahrávat svého nového spoluhráče. Třicetiletý Uruguayec má podle magazínu L’Equipe ve smlouvě bonus milion eur vyplácený v případě, že se stane nejlepším střelcem ligy, a Katařané si tak mysleli, že právě tohle je jeho motivace.

Cavani to však odmítl s tím, že ho nezajímají peníze, ale že po čtyřech letech věrných služeb si prostě zaslouží kopat penalty. Být exekutorem pokutových kopů totiž není jen o přibývajících gólech v osobních statistikách, ale o prestiži. Je to výsada nejzodpovědnějších hráčů v celém týmu, lídrů, kteří se nebojí vzít zodpovědnost na svá bedra a ukázat světu, že to jsou oni, na koho se v takových chvílích mohou spoluhráči spolehnout.

Au revoir, Paris?

A téhle pozice se Cavani, jenž si v Paříži přijde na 130 tisíc eur týdně, za svůj dvouměsíční plat pochopitelně vzdát nechce. Mimochodem, Neymarovi na účet z exportu katarského zemního plynu přiteče týdně 500 tisíc eur (více než Cavani bere ještě dalších pět hráčů Paris Saint-Germain), ale ani to mu nestačí. Chce všechno, a pokud nebude v Paříži spokojený, Cavani zřejmě bude muset hlavní město opustit.

Dle spekulací francouzských deníků by jej v útoku mohl nahradit Álvaro Morata, jenž od léta táhne Chelsea a na roli dvojky, trojky či dokonce čtyřky je z útoku Realu Madrid zvyklý. Otázkou ale je, jak se mu na to bude chtít znovu zvykat po sezoně na Stamford Bridge, kde si konečně užívá bytí nepostradatelným. Právě do sídla jeho bývalého zaměstnavatele, na Santiago Bernabeu, by Cavani dle španělských médií mohl v létě zamířit. Jednalo by se už o jeho čtvrtý velký přestup.

El Matador v Evropě

Ten první se udál v lednu roku 2007. Teprve devatenáctiletý Cavani se prvně podíval na pravý břeh Atlantického oceánu poté, co zazářil na mistrovství Jižní Ameriky hráčů do dvaceti let. Italské Palermo, které má jihoamerický skauting perfektně zmáknutý (první stanicí v Evropě bylo také pro Paula Dybalu či Javiera Pastoreho), za něj do Uruguaye poslalo pět milionů eur a dlouhovlasého mladíka ulovilo dříve, než se Juventus s milánským AC stačily rozkoukat.

V první sezoně zasáhl Cavani v padnoucím růžovém dresu jen do sedmi zápasů, ve kterých dal dvě branky, a v té následující se musel rvát o místo v základní jedenáctce s Brazilcem Amaurim. Ve třiatřiceti zápasech, z nichž do většiny zasáhl z lavičky, se trefil jen pětkrát, ale po sezoně už tušil, že ta příští bude patřit jemu. Amauri totiž v květnu odešel do Juventusu a své stálé místo v útoku po boku Miccoliho přenechal uruguayskému mladíkovi s indiánskými rysy.

V sezoně 2008/2009 nastřílel Cavani čtrnáct gólů, o jeden víc než italské legendy Del Piero, Inzaghi a Totti, ale o vagón méně než jeho budoucí spoluhráč Ibrahimovič. Palermo skončilo na osmém místě a Cavani si pro svou vyzrálost v koncovce vysloužil chlácholivou přezdívku El Matador. V následující sezoně sice z počtu vstřelených branek jednu ubral, ale spolu s Miccolim dotáhli Palermo až na páté místo v tabulce, které zaručovalo kvalifikaci o Evropskou ligu, a v létě zamířil na roční hostování s opcí do Neapole, kde už svou čtvrtou sezonu kroutil Marek Hamšík.

CELÝ PŘÍBĚH EDINSONA CAVANIHO, MIMO JINÉ O TOM, JAK SE RVAL SE ZLATANEM O MÍSTO NA SLUNCI UŽ V ITÁLII, DLOUHO PŘED TÍM, NEŽ SE OBA SEŠLI POD EIFFELOVKOU, SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 14. 12. 2017.