Gólman Vltavínu vzpomíná, jak se rval o místo ve Spartě: Obrovská konkurence byla i trochu demotivující
V podzimní části ČFL přenechal místo mezi
třemi tyčemi svému parťákovi pouze v jediném zápase. Druhý
tým soutěže Vltavín má v Ondřeji Pávkovi velkou jistotu.
Třicetiletý gólman se také učil od těch nejlepších, prošel
všemi mládežnickými kategoriemi ve Spartě a dotáhl to až do
tehdy druholigového „béčka“. „Konkurence je tam opravdu
veliká a chyby se neodpouští,“ říká opora Vltavínu v
rozhovoru pro eFotbal.cz, v němž mimo jiné prozrazuje i to, proč
by s malým třetiligovým pražským klubem ráda spojila i svoji
další budoucnost.
Na úvod se musím zeptat na vaši sparťanskou minulost. Na Letné jste to dotáhl až „béčka“, za které jste odchytal pár zápasů ve druhé lize. Vedla k němu trnitá cesta?
Na Letné jsem strávil spoustu let, prošel jsem žákovskými kategoriemi, přes dorost, až do mužů. Měl jsem to štěstí, že když se lámal chleba, kdo půjde z dorostu do „béčka“ a kdo někam na hostování, byl jsem mezi asi pěticí hráčů, co dostali smlouvu a zůstali. Dřív nebyla žádná juniorka, sparťanské béčko tehdy hrálo druhou ligu a konkurence bylo obrovská. Mojí největší ambicí bylo se v „béčku“ udržet.
Ve Spartě je obzvláště těžké se prosadit. Řada bývalých odchovanců, kteří prošli prakticky celou mládeží, hovoří o dost specifickém prostředí. Co chybělo k tomu, abyste se dostal až do prvního týmu?
Sparta je velkoklub a konkurence je tam opravdu veliká, jsou tam jen ti nejlepší a chyby se neodpouští. U gólmanů obzvlášť. Když jsem byl v béčku, byli jsme tam dva brankáři, co plnili tréninkové sparingpartnery týmu přes týden. O víkendech chodil chytat třetí gólman z A-týmu a jeden z nás vždy plnil roli dvojky. Bylo to trochu demotivující, ale díky kvalitě tréninků byl vidět stále nějaký posun a věřili jsme, že se dočkáme nějaké zápasové praxe. V té době byl jedničkou Sparty Jaromír Blažek, dvojku mu dělal Matúš Kozáčik a na postu třetího gólmana se vystřídala celá řada výborných brankářů, kteří dnes patří k oporám prvoligových týmů jako třeba Aleš Hruška, Tomáš Grigar, Filip Rada, Milan Švenger nebo Zdeněk Zlámal.
Nejzvučnější jména v ČFL: Posila Sparty za 25 milionů i talent, co hrál Ligu mistrů
Spousta mladých hráčů – a platí to i o gólmanech – odchází na hostování do nižších soutěží, aby nabrali zkušenosti a lépe se adaptovali na dospělý fotbal. Tuto cestu jste zvolil i vy. Pomohlo vám to? A je tohle podle vás pro mladé hráče ta správná cesta?
Já poprvé odešel v sedmnácti letech po půlročním sezení na lavičce v B-týmu do Libiše. Tehdy se tam hrála divize pod trenéry Kabylem a Zuskinem. Byl to pro mě obrovský posun vpřed, měl jsem možnost vyzkoušet si dospělý fotbal i naučit se respektu v kabině vůči starším hráčům. Jsem rád, že jsem nabídku od pana Kabyla dostal, určitě to pro mě byla správná cesta. Myslím si, že pokud mladý hráč nemá zápasovou vytíženost delší dobu, je lepší odejít i do nižší soutěže a získávat tak zápasovou praxi.
Naváži na předešlou otázku. Někdy ale dochází k tomu, že hráči mění angažmá třeba i každý půl rok, což asi také není zrovna ideální. Sparta toto praktikuje poměrně často. Jaký na to máte názor?
Pokud hráč začíná v nižší soutěži a postupně změnou klubu šplhá nahoru, až do první ligy, protože v týmu už by fotbalově nerostl, tak mi to přijde jako správná cesta. Ale pokud hráč zůstává ve stejné soutěži a každý půl rok mění klub, není to podle mě nic dobrého.
Momentálně chytáte za třetiligový Vltavín, kde kroutíte svoji čtvrtou sezonu. Předpokládám tedy, že jste zde spokojený. Co nejvíc se vám v klubu zamlouvá?
Jsem tady velmi spokojený, to musím zdůraznit. S týmem hrajeme pravidelně v první polovině tabulky. ve Vltavínu je výborná parta a férové jednání ze strany vedení klubu. Ve zkratce: jde o rodinný klub, kde co se řekne, to také platí.
Takže si dovedete představit, že byste ve Vltavínu strávil ještě několik dalších let? Nebo máte ambice přeci jen se pokusit říct si svými výkony o angažmá v klubu, který hraje stabilně vyšší soutěž?
Chtěl bych na Vltavínu zůstat co nejdéle, jsem tady naprosto spokojený jak po fotbalové, tak i po lidské stránce. To je pro mě jeden z nejdůležitějších faktorů. Nedokážu si představit, jaká by musela přijít nabídka, abych přemýšlel o odchodu.
Vltavín se po podzimní části ČFL drží na druhém místě tabulky. Znamená to, že se budete chtít na jaře porvat o postup?
Je před námi ještě celé jaro, uvidíme. Záleží na tom, jak my i ostatní týmy z předních pozic tabulky posílíme a natrénujeme během zimní přípravy. Jdeme vždycky do každého zápasu s tím, že chceme vyhrát a prát se o přední příčky.
Kdo vybojuje druhou ligu? Trojice největších adeptů na postup z ČFL
S Vltavínem jste si už v sezoně 2013/2014 druhou ligu zahrál. Jak moc vás láká vidina opět si druhou nejvyšší soutěž zahrát? Předpokládám, že dost…
Vidina je to samozřejmě lákavá. Kdyby se to s Vltavínem povedlo, dělal bych maximum pro to, abych se v týmu udržel a znovu si druhou ligu v Holešovicích zahrál.
Měl by podle vás současný kádr na to obstát i o patro výš? V čem vidíte jeho největší sílu a přednosti?
Když vezmu v potaz letní přípravný zápas s Táborskem, nebo pohárový duel s Teplicemi, tak si myslím, že by současný kádr byl konkurenceschopný i ve druhé lize. Každopádně by určitě musely přijít nějaké změny a posily, což je normální v každé pauze, natož po postupu. Teď na podzim byla naše největší síla v otáčení zápasů, i když herní projev třeba nebyl ideální, šli jsme za vítězstvím a zápasy jsme rozhodovali v posledních minutách.
Už můžete vzhledem k vašim zkušenostem srovnávat a porovnávat. Jak velký rozdíl je mezi druhou a třetí ligou? A v čem konkrétně vidíte největší rozdíly?
Rozdíl vidím hlavně v profesionalitě vedení klubu a v podmínkách pro hráče. Podle mě jsou v obou soutěžích hráči konkurenceschopní. Je ale rozdíl, když jste každý den devět hodin v práci a večer už unavení jdete na trénink a po celotýdenním zápřahu máte ještě o víkendu podat maximální výkon při zápase, anebo mít každý den hodinu a půl trénink, odpoledne kafíčko, večer regeneraci a k tomu maximálně dvakrát v týdnu dvoufázový trénink. V tomto případě se věnujete se prakticky jen fotbalu. Zažil jsem obojí a v tomhle vidím největší rozdíl, od kterého se odvíjí i forma hráče.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)