Barák si postěžoval: Nemůžu říct, že hrajeme týmově jako Udine. Každý hraje za sebe

Když někdo nastoupí pětkrát v řadě v základní sestavě mužstva hrajícího Serii A, dá se říci, že už se na Apeninském poloostrově etabloval. Přesně to potkalo exslávistického záložníka Antonína Baráka, jenž je na výplatní pásce Udinese.

Jeho klub z Dacie Areny pro necelých 26 tisíc diváků přerušil šnůru tří porážek jasnou výhrou nad Sampdorií Janov (4:0), která přitom kolo předtím jasně přehrála AC Milán. Co na tom, že ke třem bodům pomohly tři pokutové kopy. "Jsem strašně rád, že jsme vyhráli. Úleva byla fakt veliká, protože jsme tři body už hodně potřebovali. I majitel byl po zápase v kabině a panovala velká spokojenost. Teď nás čekají dva těžké zápasy, na hřišti Fiorentiny a následně doma Juventus. Takže kdybychom měli po sedmi kolech jen tři či čtyři body, tak by to bylo hodně nepříjemné," uvedl na webu aktualne.cz odchovanec příbramského fotbalu.

Ačkoliv vynechal celou letní přípravu kvůli zranění, do nejvyšší italské soutěže zapadl poměrně rychle. Rozdíl mezi českou a italskou ligou? "Je to jiný fotbal, ale nemyslím si, že je to až takový skok. Česká liga je podle mě hodně podceňovaná. Nahlíží se na ni moc negativně, myslím, že kvalitu určitě má. V Itálii je to hodně o taktice, je zde jiné tempo hry. Občas je to tam ale neukázněné, někteří hráči jsou trošku líní běhat, ale zase jsou dobře připravení silově a technicky," všiml si serverem aktualne.cz citovaný středopolař, jenž je v jednom klubu s dalším bývalým slávistou Jakubem Janktem.

Špatně zvolené prodeje: Tyhle tváře mohly věrně a účelně sloužit Realu Madrid déle

Jak pevná je jeho pozice? "Na tři místa v záloze se tlačí sedm osm hráčů. Všichni jsou to reprezentanti svých zemí. Je tam veliká konkurence. Ale je to dobře, člověka to žene dopředu a i tréninky mají velkou kvalitu. Žádný hráč do poslední chvíle neví, zda bude hrát, nebo ne. V Česku na začátku týdne na devadesát procent věděl, že o víkendu hrát bude, což ovlivní i ten přípravný cyklus. Já jsem to poznal teď v zápase se Sampdorií, že na sebe narážejí obrovská ega. Nemůžu říct, že hrajeme týmově jako Udine. Každý hraje za sebe. Třeba Rodrigo De Paul přihrává jen Lopezovi. Mně nepřihraje nikdy… Zato já když mu nepřihraju, tak je schopen za mnou běžet přes celé hřiště a nadávat mi. V tomto je to obrovská škola a člověk musí být sobec. Jinak nemá šanci se prosadit. Moc korigovat to nejde. Když to dělá 95 procent týmu, tak s tím moc neudělá. Je to těžké, pořád zmiňuje tým, tým… Ale Udine je specifické tím, že má hodně mladých hráčů a individuality chtějí zpeněžit. To je filozofie klubu. Myslím, že i hráči jsou do toho trošičku tlačení a chtějí být ti, kdo přestoupí do velkého klubu. V tom náš tým i týmový výkon trpí, kvůli tomu jsme ztratili nějaké zápasy úplně zbytečně.," doplnil na webu aktualne.cz český reprezentant, jenž už obdržel tři žluté karty a tu poslední nechápe. Dle jeho názoru mu možná byla udělana i kvůli tomu, že zatím není příliš známý.

Perspektivní svěřenec kouče Luigi Delneriho pak pozvolna vylepšuje i svou italštinu. "Šel jsem tam trošičku připravený. Teď na sobě cítím, že se to víc a víc zlepšuje. Ještě bych ale potřeboval sám pro sebe víc individuálních hodin. Bylo by dobré na jazyku ještě zapracovat, protože je tam i bariéra v tom, že trenér neumí anglicky. Takže někdy ani nevím, co přesně vysvětluje. Hodně mi však pomáhá Kuba Jankto," uzavřel dvaadvacetiletý středopolař, jehož vyjádření vyšlo na aktualne.cz.