Olomouc má v útoku velkou sílu, ale i my jsme teď sebevědomější, říká dukelský Preisler

Loni naskočil celkem do jedenácti ligových zápasů, letos už jich má na kontě pět. S trenérem Hynkem se zná už od dorostu a říká, že se po přechodu k áčku změnil. „Je teď přísnější a mnohem větší detailista,“ říká dvaadvacetiletý odchovanec pražské Dukly Dominik Preisler, jenž kvůli první lize musel přestat se studiem vysoké školy. Jaký je přechod z juniorky mezi dospělé? Co říká na nevydařený stup do sezony a fakt, že je o víkendu čeká nadupaný nováček z Olomouce?

Po hrůzném vstupu do sezony (skóre z prvních dvou zápasů 1:7) se teď herně i výsledkově zvedáte, čím to?

Ten začátek nebyl zrovna ideální, ale jako tým jsme se semkli. Po každém zápase měli všichni vůli dát do toho dalšího sto procent a vyhrát ho, což se také stalo a konečně jsme začali sbírat body. V létě bylo docela hodně změn, což se projevilo a ten tým nebyl zezačátku úplně sehraný, ale myslím, že postupem času se to dost zlepšilo.

Jaká byla v kabině nálada po prvních třech kolech, kdy jste byli na posledním místě?

Nebylo to optimální, celý tým byl samozřejmě trochu nervózní. Chtěli jsme se někde chytit a doma se nám to povedlo. Po těch výhrách se pak atmosféra trochu uvolnila a tým je teď mnohem sebevědomější.

Teď vás ale čeká rozjetá Olomouc, připravujete se na ní nějak zvlášť?

Na každý tým se připravujeme jinak a Olomouc není výjimkou. Každý tým má svůj styl a na každého platí něco jiného.

Viděl jste nějaké její zápasy? Co na ni říkáte?

Celkem hodně ji sleduji, protože tam hraje můj dobrý kamarád a bývalý spoluhráč Manzi (Budge Manzia). Musím říct, že hrají moc pěkný a atraktivní fotbal a hlavně v útoku mají velkou sílu.

Vám se venku příliš nedaří, ale doma už jste neprohráli jedenáct zápasů v řadě (včetně zápasů v letní přípravě). Upřímně, diváckou kulisou to asi nebude, tak v čem je to kouzlo nedobytné Julisky?

Je pravda, že lidí sice moc nechodí, ale jsme rádi za každého Dukláka, co dorazí. A co se toho kouzla týká, tak jsme tam prostě doma a chceme tam vyhrát každý zápas. Nechceme, aby se od nás odvážely body.

Nejlépe placený náhradník Viktorie Ivanschitz nemá pod Vrbou nejmenší šanci

Nemrzí vás, že diváci nechodí?

Mrzí mě to hodně, protože pro fanoušky se to v první řadě vůbec hraje. Musíme předvádět co nejlepší fotbal a doufat, že další nás další dorazí na Julisku podpořit.

Je to pak velký rozdíl, přijet někam ven, kde je třeba pět tisíc?

Rozdíl to je, ale já osobně to mám rád. Mám rád jakékoliv fanoušky, hlavně ať je na stadionu plno, pěkná atmosféra a pořádně se fandí.

Jaké má vlastně letos Dukla v lize ambice?

Chceme být lepší než minulou sezonu a předvádět co nejlepší fotbal. Věřím, že se nám to podaří.

Kdybyste v Jihlavě udrželi stav z 88. minuty, tak jste teď klidně mohli být třetí… Co se tam stalo?

My jsme si ten zápas asi nezasloužili vyhrát. Jihlava byla celou dobu bojovnější, sebevědomější a pro tu výhru si šla. Jednu chvíli jsme ji sice dokázali přehrávat a zápas jsme otočili, ale pak jsme zalezli a udělali pár osudových chyb.

Co vám po zápase řekl trenér?

Abychom se našim fanouškům za takový výkon omluvili výhrou doma, což jsme zvládli.

Vy trenéra Hynka znáte už z dorostu a juniorky, změnil se nějak v dospělém fotbale?

Jojo, trenéra Hynka znám už od mladšího dorostu a přímo trénovat mě začal ve starším. Pak mě vedl v juniorce a před rokem jsme se sešli tady v Áčku. Samozřejmě se trochu změnil. Je teď mnohem přísnější a také větší detailista. Má mnohem více zkušeností, než když jsme se poprvé setkali.

A jak se vám daří zvykat si na přechod z juniorského fotbalu do toho dospělého?

Juniorka se s dospělým fotbalem absolutně nedá srovnat. Tam hrajete pořád proti dětem, kdežto v lize už jsou jen ti nejlepší hráči. Je to těžké. Obrovský rozdíl je třeba v rychlosti a v psychickém tlaku, ale největší problém mi dělalo přepínání a přechod do obrany. Ve hře dopředu takový problém není. 

Rezek smekl před druholigovým Štohanzlem: V zahraničí by to byl hit internetu