Talent z Vyšehradu Dominik Hašek: Hrát s Lavim? Byla to sranda! V kabině občas padne hláška

Na soupisce třetiligového Vyšehradu najdeme kromě bývalých ligových hráčů jako je Jiří Havránek či Michal Klesa i jedno slavné jméno – Dominik Hašek. Nejde ale o legendárního hokejového gólmana a olympijského vítěze z Nagana, ani o někoho, kdo by s ním byl příbuzný. Tomuhle Dominiku Haškovi je dvacet let a patří mezi tahouny Slavoje, kterému chce pomoct k postupu do druhé ligy. Ambice talentovaného záložníka, který dlouho působil v plzeňské Viktorii, jsou ovšem ještě o něco vyšší.

Pochází z Horního Slavkova, když mu bylo patnáct, rozhodl se po dohodě s rodiči, že kývne na nabídku Plzně. Začal tam chodit do nové školy a hrát za Viktorii, kde prošel výběry od 15 do 21 let. „Z juniorky jsem šel na zkoušku do třetiligových Domažlic. Cítil jsem ale, že to není úplně ono, moc mi to nevyhovovalo, proto jsem se chtěl do juniorky vrátit, vedení Viktorky ale bylo jiného názoru. Nečekal jsem, že se takhle zachová,“ přiznává v rozhovoru pro eFotbal.cz Dominik Hašek.

Dvacetiletý záložník dále mluví nejen o svých ambicích, cíli Vyšehradu pro letošní sezonu, ale také třeba o tom, jaké to bylo hrát a trénovat s Jakubem Štáfkem, coby kultovním Lavim, hvězdě populárního seriálu Vyšehrad.

Jak jste tuto poměrně zapeklitou situaci po nezájmu Plzně o návrat do juniorky řešil? Zprávu jste se dozvěděl v době, kdy se zimní příprava chýlila ke konci, takže asi nebylo zrovna jednoduché najít nějaké angažmá...

Lehké to zrovna nebylo. Dostal jsem volnou ruku v tom, že mohu jít hrát kamkoliv a vedení Plzně mi řeklo, ať si něco najdu.

Nakonec jste si plácnul s Hořovickem, které v té době bylo na posledním místě tabulky ČFL. Proč jste se rozhodl pro tuto variantu?

Tahle možnost se mi naskytla, tak jsem to vzal. Bylo to všechno hodně narychlo, byla to v podstatě jediná šance, kde hrát fotbal a nezůstat stát na místě. Absolutně jsem nekoukal na to, kolikáté je Hořovicko v tabulce, chtěl jsem hlavně hrát a věřil jsem tomu, že se za nějaký čas posunu dál. Dneska můžu říct, že jsem moc rád, že jsem se takhle rozhodl.

Věděl jste, do jaké soutěže jdete?

Když jsem hrál v plzeňské juniorce, tak jsme snad v každé přípravě měli alespoň jeden zápas proti některému z třetiligových týmů. Tak nějak jsem věděl a počítal s tím, do čeho jdu.

Byl velký skok vyměnit juniorský fotbal za ČFL? Třetí liga je přeci jen asi náročnější…

Když to srovná, tak juniorská soutěž se hraje ve větším tempu a je techničtější. ČFL je zase více o soubojích, tvrdosti, navíc v ní hraje dost zkušených hráčů, kteří už mají něco odehráno i ve vyšších soutěžích. Z mého pohledu je třetí liga určitě náročnější.

V Hořovicku jste vydržel jen půl roku, od letošní sezony je vaším novým klubem Slavoj Vyšehrad. Byl hlavním důvodem ke změně sestup Hořovicka do divize?

Je to přesně tak. Nechtěl jsem dělat krok zpět, myslím si, že hráč ve 20 letech, co má nějaké ambice a chce to ve fotbale někam dotáhnout, nemůže být v tomto věku spokojený s divizí. Když to ale vezmu z druhé stránky, v Hořovicku byla super parta, a to i mimo kabinu. Nebylo lehké jen tak odejít. Ale znovu opakuji, divizi jsem hrát nechtěl a spoluhráči i trenér to chápali.

Ve třetí švýcarské jsou podmínky jako v první české, říká nejlepší střelec ČFL

Měl jste i jiné nabídky než z Vyšehradu?

Ozvali se mi také z Králova Dvora, který také hraje třetí ligu. Navíc jsem měl rozjednané ještě nějaký týmy, ale nakonec z toho sešlo. Rozhodl jsem se pro Vyšehrad s musím uznat, že jsem zatím spokojený.

Jak hodnotíte aktuální sílu týmu? Není překvapením, že právě Slavoj byl před startem ČFL pasován do role jednoho z největších favoritů na postup do druhé nejvyšší soutěže…

Myslím, že máme dost kvalitní a zkušený tým. Oporami jsou určitě brankář Jirka Havránek, Michal Klesa nebo Pepa Čtvrtníček, což jsou fotbalisté, kteří mají na kontě několik startů v první i druhé lize. Co se týče kvality, jsme na to dobře.

Hned od prvního zápasu patříte do základní sestavy. Jak moc je pro vás a vaše výkony na hřišti důležitá důvěra trenéra?

Chtěl bych říct, že jsem opravdu moc rád, že jsem zatím odehrál všechny zápasy v základní sestavě. Je to pro mě i určitá zpětná vazba, ze základní sestavy jsem nejmladší. Asi pro každého hráče je důležité, aby mu trenér věřil. Jsem rád, že dostávám příležitosti hrát a snad to tak bude i nadále.

Už jsme to trochu nakousli – je cílem Vyšehradu pro letošní sezonu vybojovat postup do druhé ligy? Nebo s čím bude v klubu po závěrečném kole panovat spokojenost?

Cílem je postoupit do druhé ligy. Jednoznačně! Chce to vedení klubu i my hráči. Pokud si udržíme formu z posledních zápasů, tak máme podle mého názoru velkou šanci na náš společný cíl dosáhnout.

Z vašich slov je cítit, že třetí liga je pro vás svým způsobem spíše odrazový můstek do vyšších soutěží. Je to tak? Nedoufáte tajně třeba v návrat do plzeňské Viktorie?

Určitě by mi to nevadilo si ještě někdy v budoucnu za Plzeň zahrát. To určitě ne. Teď se ale hlavně soustředím na to, abych se stále fotbalově posouval vpřed. Mým snem je hrát první ligu a jestli to bude v Plzni, nebo někde jinde, to už tolik podstatné není.

Když se řekne Vyšehrad, spoustě lidí se jako první vybaví populární seriál z fotbalového prostředí. Patříte mezi obrovskou spoustu diváků?

Viděl jsem všechny díly a bylo to super. Myslím si, že se tomu zasmál skoro každý.

Herec Jakub Štáfek, alias Lavi, dokonce skutečně na konci minulé sezony za Vyšehrad nastoupil v soutěžním utkání. Mrzí vás, že jste u toho nebyl?

V letní přípravě s námi pak absolvoval ještě jeden zápas proti áčku Slavie v Edenu, kdy nastoupil asi na závěrečných patnáct minut. A párkrát si s námi byl zatrénovat, takže jsem měl možnost si s ním zahrát a musím říct, že to byla sranda. Jinak u nás se seriál už moc neřeší, maximálně v kabině padne nějaká hláška, ale to je tak vše.

Na závěr se vzhledem k vašemu jménu musím zeptat, zda patříte v kabině k nejčastějším terčům narážek a různých vtípků?

Občas se samozřejmě někdo najde, ale že by to bylo nějak časté, to zase není. Jinak k hokeji, upřímně ho vůbec nesleduji.

Podniká a hraje ČFL. Návrat do ligy? Láká mě meta 200 zápasů, ale už to moc nevidím, tuší Volešák