Body za bojovnost: 4 důvody, proč lvíčata dostala na lopatky pyšnou velmoc

Poté, co nás Italové ve druhé půli zmáčkli a po šťastném gólu dokázali vyrovnat, už jsem viděl výsledek černě. Nevypadalo to, že s tímhle výkonem jsou Češi schopni dotlačit do branky Donnarummy další gól a zároveň žádný nedostat, ale pak přišla dvě povedená střídání a přepnutí bojovnosti a odhodlanosti na maximum, a z toho pramenící dvě krásné branky mi daly důvod být na Čechy znovu pyšný tak, jako když před dvěma lety seniorská reprezentace po zejména bojovném výkonu porazila na Letné Nizozemsko.

Příliš optimisticky nevypadal ani úvod utkání, když do středu branky pálil Bernardeschi. Tou dobou jsem totiž ještě Zimovi, který v jiném než reprezentačním dresu chytal naposledy snad před rokem, vůbec nevěřil, ale pak se blýsklo na lepší časy a Češi ukázali, že mohou hrát s kýmkoliv. Tady jsou čtyři důvody, proč to proti Italům nakonec vyšlo.

Tomáš Souček

Po zápase s Německem si trenér Lavička stěžoval, že potřebuje vyztužit střed hřiště, a proti Italům proto poprvé na turnaji nastoupil defenzivní záložník Hubínek, který sice občas zbytečně kazil rozehrávku, ale jinak svůj úkol splnil. Ještě daleko lépe se ho však zhostil Souček, kterému hostování v Liberci ohromně prospělo. Byl všude, odebíral míče, zachytával přihrávky soupeře, skvěle přenášel hru a zakládal protiútoky. Tím a rozvláčnými pohyby svých dlouhých končetin nápadně připomínal Yayu Tourého a znovu všem ukázal, jak důležitý je ve fotbale tento post.