Nechceš za nás hrát? Pak odejdi. Kouč Koeman konečně prolomil ledy

Skoro každý den se v anglických médiích spekuluje o tom, že ten a ten hráč není spokojený a chce v létě odejít. Stálicemi jsou v tomto směru Mesut Özil a Alexis Sánchez z Arsenalu, občas se přidají i Diego Costa z Chelsea nebo Ross Barkley z Evertonu. A právě poslední jmenovaný (konečně) tvrdě narazil.

Buď tu chceš být nebo jdi

Trenér Ronald Koeman na tiskové konferenci před 37. kolem Premier League jasně prohlásil, že Barkley má jen dvě možnosti – buď ještě před skončením sezóny podepíše s Evertonem novou smlouvu, nebo ho klub v létě prodá. Žádné čekání do srpna, na to si tady hošíku nezvykej.

Barkleymu totiž za rok vyprší stávající kontrakt, takže kdyby ho neprodlužil a v klubu zůstal, bude moci příští léto odejít zadarmo. A to tým z Goodison Parku nechce riskovat, protože dobře ví, že letos za 23letého Angličana pár desítek milionů liber utrží.

„Ross měl na rozmyšlení dost času. Jestli ani teďka neví, zda chce smlouvu prodloužit, pak je asi něco špatně. Nechci tady hráče, kteří neví, zda za nás chtějí hrát. Buď tu být chtějí, nebo si mohou hledat jinou práci. Barkley má šanci do konce sezóny, pokud smlouvu nepodepíše, prodáme ho. Nebudeme čekat až do srpna,“ prohlásil nekompromisně Koeman.

Pane Wengere, učte se

54letý kouč je tak prvním mužem této sezóny, který na podobné prohlášení sebral odvahu. Jasně ukazuje, že žádný hráč není víc než klub. Pokud se ti u nás nelíbí, támhle jsou dveře. Jasné, výstižné, bez příkras.

V kontrastu s Koemanovým prohlášením je až tragikomické sledovat, jaká telenovela se odehrává třeba v Arsenalu. Záložníci Özil a Sánchez si už přes půl roku u kanonýrů vyplakávají lukrativní smlouvy, vyhrožují odchodem a když se jim zrovna nechce, tak klidně odfláknou soutěžní zápas. Zejména Němec Özil je na toto specialista.

Reakce kouče Arséna Wengera? Mesut se prý nemůže vypořádat s kritikou, která se na jeho hlavu snáší. Chudáček. Možná, že kdyby se spokojil s „ubohými“ 140 000 librami týdně a začal na sobě místo trucování pořádně makat, mohl dnes Arsenal hrát o titul – a Özil bojovat o nejlepšího asistenta ligy.

Je s podivem, proč se trenér Wenger bojí k situaci postavit čelem. Proč prostě Özilovi narovinu neřekne to stejné, co Koeman vzkázal Barkleymu. Buď mi tu v každém zápase vyběháš plíce, anebo si do konce sezóny čutej za rezervu. A v létě pak dostaneš opušťák.

Stojí za tím strach?

Možná, že se Wenger a další jeho kolegové bojí. Nechtějí si to u hvězd rozházet, byť tím degradují svoji vlastní pozici. Hráči jsou přece trenérovi podřízení, takže by ho měli poslouchat. Jak ale praxe ukazuje, v mnohých klubech to funguje naopak…

I proto si Koeman zaslouží obrovské uznání. Ačkoliv Ross Barkley patří mezi největší hvězdy týmu, bývalý nizozemský reprezentant se s ním vůbec nemazal. A my si přejeme, aby takových trenérů bylo v Anglii i celé Evropě více.

Protože ve chvíli, kdy trenér, kouč či manažer v jedné osobě není vůdcem kabiny, není dostatečnou autoritou, pak je jenom otázkou času, kdy si fotbalisté postaví hlavu a trenéra z klubu vyštvou. A takto by to ve zdravě fungujícím klubu rozhodně vypadat nemělo…