před 7 lety, 27.03.2017 21:47 Pavel Procházka Reprezentace

Dobré, ale v San Marinu by vyhrál i Vyšehrad s Lavim v sestavě

Když jsem sledoval první poločas nedělního kvalifikačního zápasu MS 2018 San Marino – Česko (0:6), vzpomněl jsem si na únorový komentář kolegy Jan Vacka z deníku Sport k Dočkalové odchodu do Číny. Psal v něm mimo jiné: „Ačkoli osmadvacetiletý středopolař platí na tuzemské úrovni za špičkového hráče, navíc dostatečně zkušeného, aby čínskou výzvu ustál, zejména v úvodu nového angažmá nemusí být na vrcholu své výkonnosti. Nějaký čas zabere aklimatizace, sžití se s novým prostředním a spoluhráči. Národní tým ale takový prostor nemá. Už na konci března čeká na Čechy kvalifikační duel proti San Marinu, který potřebují bezpodmínečně zvládnout, aby si uchovali naději na postup na mistrovství světa 2018 v Rusku. Zda do něj půjdou i s Dočkalem, to je nyní otázka. Otázka, která by při jeho setrvání ve Spartě neměla opodstatnění.“

Dobré, ale v San Marinu by vyhrál i Vyšehrad s Lavim v sestavě

Tolik Jan Vacek. Už tehdy mě napadlo: „Příteli, byl jsi někdy v San Marinu? To je takový kopeček, kolem nějž žije asi 32 tisíc lidí.“ Tenhle tým prodavačů keramiky, bankéřů, studentů a učitelů, co si chodí kopnout po práci, musí porazit i Vyšehrad s „Lavim“ v jeho nejlepší mejdanové formě.

A tak se v neděli i stalo. Ale abychom to nezlehčovali. Na rozdíl od Norů to zvládl Jarolímův výběr v první půli bravurně. Dal rychlé dva góly, vzorně kombinoval. Po pauze to bylo na můj vkus až příliš údržbářské a profesorské, i když chápu, že si nikdo z profíků nechce před důležitou částí jarní sezony od nějakého příliš snaživého stánkaře či studentíka zranit kotník.

Dobré také je, že tým získává svou tvář. Mladíci jako Jankto, ve středu proti Litvě i Sýkora, stejně jako zraněný Schick, který je v zásobě, dávají proti podzimnímu zmaru a tápání s Droppou apod. šanci a naději do budoucna. Pesimismus tak rázem střídá optimismus.

Ázerbájdžán a Norsko ztrácejí, pozor na Severní Iry!

Optimismus do boje o postup na MS do Ruska, tedy o druhé místo, dodal i druhý nedělní podvečerní zápas: Ázerbájdžán – Německo (1:4). Ovšem večerní duel v Belfastu – Severní Irsko – Norsko (2:0) - Čechy už tak nenadchl. Z jejich pohledu by při postupových úvahách byla mnohem lepší remíza. Norové s pouhými třemi bodíky z pěti utkání jsou tak asi z postupové hry venku, ovšem v tabulce druzí Severní Irové nasbírali po polovině kvalifikačních zápasů bodů až příliš.

K jistotě postupu do baráže, kam jde osm s devíti celků na druhých příčkách, by bylo nejlepší 10. června vyhrát v Norsku, 4. září zvítězit v Severním Irsku a 5. října získat tři body v Ázerbájdžánu. A samozřejmě si pak doma v závěru 8. října poradit se San Marinem. Pokud jde o domácí utkání s mistry světa Němci (1. září), bylo by výborné uhrát v něm lepší výsledek než Severní Irové (ti Němce hostí až 5. října). Kdyby Severní Irové ztratili v Ázerbájdžánu (10. června) či Norsku (8. října), bylo by to také jen dobře. Pak by třeba stačilo v Norsku či Severním Irsku remizovat.

1.

Německo

5

5

0

0

20:1

15

2.

Severní Irsko

5

3

1

1

10:2

10

3.

ČESKO

5

2

2

1

8:4

8

4.

Ázerbájdžán

5

2

1

2

3:8

7

5.

Norsko

5

1

0

4

5:9

3

6.

San Marino

5

0

0

5

1:23

0

 Ovšem je třeba brát na paměti, že na barážový postup z druhé příčky je třeba získat dostatečný počet bodů. Ten nejhorší, devátý, jde z kola ven.

A pozor! Body získané s posledním celkem, tedy se San Marinem, se v tabulce celků z druhých míst mažou. Takže těch nedělních šest gólů je sice dobrých v tabulce skupiny C, ovšem v následné tabulce mužstev z druhých příček jsou k ničemu.

Aby Česko nelitovalo zbytečných ztrát v žebříčku FIFA

Pak už bude záležet na losu listopadové baráže. Dostat třeba Itálii – to by asi byla konečná. V této souvislosti se jeví jako chyba, že trenér Karel Jarolím a spol. podceňují žebříček FIFA a „vytvářejí“ z oficiálních utkání zápasy neoficiální (v září Česko – Arménie 3:0, v březnu Česko – Litva 3:0). Protože v utkáních FIFA se smí střídat nejvýše šest hráčů a Češi nasadili do každé půle dvě různé jedenáctky, nemohou se tyto duely počítat do žebříčku FIFA.

Ovšem žebříček FIFA tu není jen pro legraci králíkům. Ten se využívá nejen k určení pořadí a momentální relativní síly národních týmů, ale jako jedna z možností rozdělení do losovacích košů při losech významných turnajů, jakým byly třeba MS 2010 i 2014.

Aby to české fotbalisty a FAČR ještě nemrzelo. Je opravdu zařazení pěti hráčů navíc v přátelském utkání pro trenéry tak důležité, aby kvůli němu přicházelo Česko o cenné body do žebříčku FIFA? A opravdu si hráčští agenti/zprostředkovatelé tolik cení startů svých klientů/hráčů i v zápasech, které FIFA ve svých statistikách ignoruje?

Nejvznešenější republika San Marino – Česká republika 0:6

Na závěr ještě jedna zajímavost z nedělního San Marina. Jak při svém komentáři v ČT Sport podotkl i Jaromír Bosák, San Marino ve formálním politickém styku používá oficiálního názvu: „Nejvznešenější republika San Marino“ (anglicky Most Serene Republic of San Marino).

Jestliže tedy řada politiků, novinářů, funkcionářů i některých fanoušků tvrdošíjně užívá při označování našeho státu formálního politického názvu „Česká republika“ (the Czech Republic), což fotbalisté i další sportovci nosí na svých dresech či teplácích, musí uvádět výsledek nedělního utkání následovně: „Nejvznešenější republika San Marino – Česká republika 0:6“.

Müller má pravdu. San Marino je evropským bufetem bez obsluhy

Jinak to totiž nejde, nelze míchat hruška s jablky. Potom se ale další členové ve skupince C musí označovat také jako: Spolková republika Německo (the Federal Republic of Germany), Severní Irsko, část Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (Northern Ireland, part of The United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland,), Ázerbájdžánská republika (the Republic of Azerbaijan) a Norské království (the Kingdom of Norway). Že to je blbost a krajně nepraktické?

Tak proč se v Česku stále tolik „republikuje“? Proč se i ve sportu tvrdošíjně používá Česká republika, když jednoslovný (geografický) oficiální název země, zapsaný v seznamech Organizace spojených národů (OSN), zní Česko (Czechia)?

Stejně tak užíváme praktické jednoslovné názvy pro soupeře ze skupiny C: Německo (Germany), Severní Irsko (Northern Ireland), Ázerbájdžán (Azerbaijan), Norsko (Norway) a San Marino (San Marino).

Je to takhle pochopitelné? Když Česká republika, tak Nejvznešenější republika San Marino (anglicky Most Serene Republic of San Marino). Když San Marino, tak Česko (Czechia). Myslíte ale, že to časem pochopí i vedení Fotbalové asociace České republiky (FAČR) v čele s Miroslavem Peltou a vedení Českého olympijského výboru (ČOV) s Jiřím Kejvalem? Nebo bude zapotřebí vyndat jim nejprve z hlav míče a vesla?