Rudí ďáblové zažívají nejhorší sezónu za 27 let. Ustojí to Mou?
[hot]ZAOSTŘENO NA OSTROVY[/hot] 20 bodů po 13 zápasech? Tak špatnou bilanci měl Manchester United naposledy v sezóně 1989/90 – tedy ještě před tím, než první anglická liga změnila formát a přijala název Premier League. Samozvaný nejlepší kouč světa José Mourinho předvádí horší výsledky než ostře kritizovaní David Moyes nebo Louis van Gaal…
20 bodů po 13 zápasech? Tak špatnou bilanci měl Manchester United naposledy v sezóně 1989/90 – tedy ještě před tím, než první anglická liga změnila formát a přijala název Premier League. Samozvaný nejlepší kouč světa José Mourinho předvádí horší výsledky než ostře kritizovaní David Moyes nebo Louis van Gaal…
Portugalský trenér přitom na začátku sezóny dostal vše, co si přál. Klub do nových posil zainvestoval téměř 160 milionů liber a přivedl Mourinhovi zřejmě nejlepšího záložníka světa Paula Pogbu, talentovaného obránce Erica Baillyho a šikovného středopolaře Henrikha Mkhitaryana. A aby toho nebylo málo, k příchodu na Old Trafford dokonce přemluvil i ostrostřelce Zlatana Ibrahimoviće.
Výsledky se ale nedostavují. Ďáblové jsou po třetině soutěže až na šestém místě, k prvnímu místu to mají dál než k sestupovým vodám. O titulu v jejich případě už mluví jenom zarytí optimisté, reálně to vypadá spíš tak, že United budou horko těžko bojovat o čtvrté místo. Kvarteto Chelsea, Manchester City, Liverpool a Arsenal však své pozice zadarmo nepustí.
Situace by nejspíš nebyla tak vážná, kdyby Mourinho svůj tým posouval kupředu a viditelně ho zlepšoval. To se ale neděje.
Zatímco konkurenti Antonio Conte, Pep Guardiola nebo Jürgen Klopp svým mančaftům evidentně dávají novou herní tvář, rudí ďáblové na hřišti tápou. Jakoby parta 11 talentovaných kluků vyběhla na zelený pažit a dostala jediný rozkaz: hrajte fotbal.
Občas to sice na výhru stačí, ale proti silným a takticky vyspělým týmům se United nechytají. To demonstrovaly zejména porážky s Manchesterem City a Chelsea, k remíze s Livepoolem se totiž ďáblové probojovali urputnou defenzívou. Jediné těžké utkání, ve kterém herně nezklamali, tak byl duel s Arsenalem. To je ale po 13 odehraných kolech zoufale málo.
Mourinho navíc vypadá, že neví, kudy kam. Když se mu to zrovna hodí, seřve vlastní hráče nebo sudího. Aby ale hledal chybu sám u sebe, to mu nejspíš ego nedovolí.
Portugalec svoji povahu opět potvrdil v nedělním zápase proti West Hamu. V tom, ve kterém United už počtvrté v řadě doma remizovali, což se jim naposledy stalo v roce 1980. Po zákroku Marka Nobla na Paula Pogbu sudí Jon Moss udělil Francouzi žlutou kartu za simulování, což, jak prokázaly opakované záběry, bylo správné rozhodnutí.
Sebestředný Mourinho má však nejlepší zrak na světě a opakované záběry nepotřebuje, takže Mossovi pořádně vyčinil a navíc zlostně nakopl láhev s vodou. Za to dostal červenou kartu a putoval na tribuny. Že by na nich vychladl a omluvil se? V žádném případě – 53letý kouč „potrestal“ všechny přítomné tím, že nepřišel na pozápasovou tiskovku. Tu, kterou má povinnou.
Jeho eskapády tak musel znovu vysvětlovat asistent Rui Faria, který nejspíš zažívá podobné pocity jako mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček. „José byl naštvaný, měli jsme mít přímý kop a namísto toho se nám vykartoval Pogba. Pak si to ale s rozhodčím vyříkali, nedělal bych z toho vědu. Sudí rozhodl, jak rozhodl,“ snažil se Faria zůstat diplomatický.
Vykázání na tribunu a absenci na tiskové konferenci každopádně nepůjde jen tak přejít. Mourinha nejspíš znovu čeká vysvětlování Fotbalové asociaci, navíc mu hrozí i další pokuta. Ne, že by ho to vzhledem ke královskému platu, který na Old Trafford pobírá, mělo bolet. Spíš jde o to, že tím kazí reputaci. Sobě a hlavně Manchesteru United.
Rudí ďáblové mají coby jeden z nejúspěšnějších klubů ve fotbalové historii respekt, úctu a uznání celého světa. Portugalský trenér svým dětinským chováním jejich renomé znevažuje.
Nic proti tomu, když si kouč čas od času postěžuje na sudího – koneckonců Alex Ferguson taky nebyl žádný svatoušek. Pokud se však trénování zvrhne v to, že kouč prakticky v každém zápase někoho urazí nebo pomluví, pak už je něco v nepořádku.
Je jenom otázkou, jak trpělivé vedení United bude. Mourinho by si každopádně měl uvědomit, že svou válku „sám proti všem“ nemůže vyhrát. Zvlášť, když ve většině případů ani nemá pravdu.
Portugalský trenér přitom na začátku sezóny dostal vše, co si přál. Klub do nových posil zainvestoval téměř 160 milionů liber a přivedl Mourinhovi zřejmě nejlepšího záložníka světa Paula Pogbu, talentovaného obránce Erica Baillyho a šikovného středopolaře Henrikha Mkhitaryana. A aby toho nebylo málo, k příchodu na Old Trafford dokonce přemluvil i ostrostřelce Zlatana Ibrahimoviće.
Výsledky se ale nedostavují. Ďáblové jsou po třetině soutěže až na šestém místě, k prvnímu místu to mají dál než k sestupovým vodám. O titulu v jejich případě už mluví jenom zarytí optimisté, reálně to vypadá spíš tak, že United budou horko těžko bojovat o čtvrté místo. Kvarteto Chelsea, Manchester City, Liverpool a Arsenal však své pozice zadarmo nepustí.
Týmu chybí herní tvář
Situace by nejspíš nebyla tak vážná, kdyby Mourinho svůj tým posouval kupředu a viditelně ho zlepšoval. To se ale neděje.
Zatímco konkurenti Antonio Conte, Pep Guardiola nebo Jürgen Klopp svým mančaftům evidentně dávají novou herní tvář, rudí ďáblové na hřišti tápou. Jakoby parta 11 talentovaných kluků vyběhla na zelený pažit a dostala jediný rozkaz: hrajte fotbal.
Občas to sice na výhru stačí, ale proti silným a takticky vyspělým týmům se United nechytají. To demonstrovaly zejména porážky s Manchesterem City a Chelsea, k remíze s Livepoolem se totiž ďáblové probojovali urputnou defenzívou. Jediné těžké utkání, ve kterém herně nezklamali, tak byl duel s Arsenalem. To je ale po 13 odehraných kolech zoufale málo.
Mourinho navíc vypadá, že neví, kudy kam. Když se mu to zrovna hodí, seřve vlastní hráče nebo sudího. Aby ale hledal chybu sám u sebe, to mu nejspíš ego nedovolí.
Čeká Mourinha další trest?
Portugalec svoji povahu opět potvrdil v nedělním zápase proti West Hamu. V tom, ve kterém United už počtvrté v řadě doma remizovali, což se jim naposledy stalo v roce 1980. Po zákroku Marka Nobla na Paula Pogbu sudí Jon Moss udělil Francouzi žlutou kartu za simulování, což, jak prokázaly opakované záběry, bylo správné rozhodnutí.
Sebestředný Mourinho má však nejlepší zrak na světě a opakované záběry nepotřebuje, takže Mossovi pořádně vyčinil a navíc zlostně nakopl láhev s vodou. Za to dostal červenou kartu a putoval na tribuny. Že by na nich vychladl a omluvil se? V žádném případě – 53letý kouč „potrestal“ všechny přítomné tím, že nepřišel na pozápasovou tiskovku. Tu, kterou má povinnou.
Jeho eskapády tak musel znovu vysvětlovat asistent Rui Faria, který nejspíš zažívá podobné pocity jako mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček. „José byl naštvaný, měli jsme mít přímý kop a namísto toho se nám vykartoval Pogba. Pak si to ale s rozhodčím vyříkali, nedělal bych z toho vědu. Sudí rozhodl, jak rozhodl,“ snažil se Faria zůstat diplomatický.
Troška úcty by neškodila
Vykázání na tribunu a absenci na tiskové konferenci každopádně nepůjde jen tak přejít. Mourinha nejspíš znovu čeká vysvětlování Fotbalové asociaci, navíc mu hrozí i další pokuta. Ne, že by ho to vzhledem ke královskému platu, který na Old Trafford pobírá, mělo bolet. Spíš jde o to, že tím kazí reputaci. Sobě a hlavně Manchesteru United.
Rudí ďáblové mají coby jeden z nejúspěšnějších klubů ve fotbalové historii respekt, úctu a uznání celého světa. Portugalský trenér svým dětinským chováním jejich renomé znevažuje.
Nic proti tomu, když si kouč čas od času postěžuje na sudího – koneckonců Alex Ferguson taky nebyl žádný svatoušek. Pokud se však trénování zvrhne v to, že kouč prakticky v každém zápase někoho urazí nebo pomluví, pak už je něco v nepořádku.
Je jenom otázkou, jak trpělivé vedení United bude. Mourinho by si každopádně měl uvědomit, že svou válku „sám proti všem“ nemůže vyhrát. Zvlášť, když ve většině případů ani nemá pravdu.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)