Bony nezaručí body aneb Jak Stoke přichází o iluze

[hot]ZAOSTŘENO NA OSTROVY[/hot] Pět kol je v současném fotbale dostatečná doba na to, aby padla první trenérská hlava. V PremierLeague je nejblíž ztráty práce Mark Hughes ze Stoke City. Svého času jeden z nejnepříjemnějších soupeřů v anglické nejvyšší soutěži se potácí u dna a jeho obrana připomíná průchoďák.

V neděli prohráli Potters na hřišti průměrného CrystalPalace 1:4 a už potřetí z pěti odehraných ligových zápasů inkasovali čtyřikrát. Vizitka obrany je hrůzostrašná, ale možná ještě víc zarážející je klid, s jakým se hráči smiřují s obdrženými góly.

Fanoušek Stoke musí mít pocit, že ho při prodeji permanentky někdo podvedl a sleduje úplně jiný tým, než na jaký byl zvyklý ještě před pár lety. Vzpomínáte? Za dob bývalého kouče Tonyho Pulise, který klub v roce 2008 přivedl do PremierLeague, bylo v podstatě nemyslitelné, aby se mužstvo v obraně sesypalo, natož několikrát po sobě.

Do Stoke jezdily s maximální nelibostí všechny kluby, včetně těch největších jako Arsenal. Měly totiž jednu jistotu – zápas je bude strašně bolet a zdaleka vůbec není jisté, zda bude bolest vykoupená ziskem aspoň nějakého bodu. Obranná šestnáctka Stoke připomínala válečné bojiště, kde nebyla nouze o řízné skluzy či lokty v obličeji. Každý hráč Potters by si tehdy raději nechal rozbít hlavu, zlomit nohu, než aby umožnil soupeři vstřelit gól.

Střih. Posuňme se o pár desítek měsíců dopředu. Pryč je hladový tým, který usiluje o přímočarý fotbal a posílá do vápna soupeře jeden centr za druhým, případně v podání unikátního RoryhoDelapa jeden dlouhý aut za druhým. Tenhle tým se snaží hrát fotbal. Na tom ještě není nic špatného a většina soupeřů to jistě uvítala. Jenže se trochu vytratilo jeho „charisma“.

Do střetnutí s CrystalPalace hráči sice nastoupili, ale zápasu se tak nějak nezúčastnili. Reakce hráčů po obdržených gólech nevěstila přehnané rozčarování. Je k nevíře, že dřív nezlomnému týmu momentálně chybí hlavně bojovné srdce. „Musíme se vrátit zpátky k základním věcem a ty dělat správně. Máme dobrou partu, v týmu je talent. Jenže tenhle talent se musí přenést do hry. To se teď neděje,“ vyzval Hughes své opory.

Nervy pomalu tečou i jemu. Minulý týden seřval po druhém gólu od Tottenhamu asistenta rozhodčího a musel na tribunu. Následnou pokutu přijal s kapkou jízlivosti. „Odvolávat se nebudu. Nemá to cenu. Jen by mě to stálo víc peněz, které radši dám vnoučatům,“ odsekl.

Bony sbírá vysněné minuty, jenže hraje sám

Jestliže se Stoke aktuálně prezentuje nejhorší obranou v PremierLeague, útok zdatně konkuruje. K jeho pozvednutí byl zapůjčen z Manchesteru City mezi českými fanoušky dobře známý Wilfried Bony. Na první pohled výborný obchod. Klub získal pro fanoušky hvězdu první kategorie a bývalý útočník pražské Sparty se díky gólům, které bezpochyby střílet umí, může znovu prodrat do anglické špičky.

Jenže zatím to na nějaké velké střelecké hody nevypadá ani z jeho strany. V podstatě zůstává záhadou i Bonyho forma, protože v dosavadních dvou zápasech to spíš vypadalo, že si na hřišti hraje sám pro sebe. Ne že by snad byl tak velký sobec, jenže nedostal takřka žádný servis od spoluhráčů. Za Pulise holt bylo těch centrů trochu víc…

Svoji porci práce by v podpoře Bonyho měl odvést XherdanShaqiri, který už by se po zranění brzy mohl vrátit do sestavy. V defenzivě ale Hughes musí jednat, protože její křehkost se ukazuje jako dlouhodobý problém, nikoliv otázka nesehranosti na začátku sezony. Fotbalisté Stoke obdrželi v kalendářním roce 2016 už rovných padesát gólů, což je nejvíc ze všech účastníků PremierLeague. Hned v šesti z předešlých jedenácti ligových zápasů se jim stalo, že dostali čtyři branky. Fakta, nic než fakta.

Jestliže útočníkům obvykle stačí ušmudlaný gól a pak jim to „začne padat“, zlepšování obranné hry je obvykle časově nejnáročnější fotbalový proces. Jenže čas je komodita, která momentálně Hughesovisetsakra rychle dochází.