Arsenal: Jeden Kohout podzim nedělá

Říká se, že přílet prvních vlaštovek ještě nutně neznamená konec dlouhé zimy a příchod jara. Stejně tak by bylo předčasné tvrdit, že Arsenal suverénním vítězstvím v derby nad Tottenhamem definitivně zažehnal výsledkovou krizi. A i kdyby to tak skutečně bylo, stejně je pozdě. Kanonýrům zkrátka už na podzim ujel mistrovský vlak a po třígólovém triumfu nad nenáviděnými Kohouty takové zjištění zřejmě bolí dvojnásob.

Další rok bez trofeje? To by byla pro fanoušky Arsenalu naprostá pohroma. Jenže tato hrozba je stále aktuální. V Premier League ztrácejí Kanonýři na vedoucí Manchester United šestnáct bodů, v Lize mistrů nemusí ani postoupit ze základní skupiny, ve třetím kole FA Cupu a ve čtvrtfinále Ligového poháru je čekají náročné bitvy s Liverpoolem. Kde se stala chyba?

1.Nový stadion

Arsenal sice na moderním Emirates Stadium ještě neprohrál, nicméně tu v osmi ligových zápasech už čtyřikrát ztratil body po remízách s Aston Villou, Middlesbrough, Evertonem a Newcastlem. Všechny tyto zápasy měly zcela identický scénář. Soupeř se rychle ujal vedení a následně se stoprocentně zaměřil na defenzivu, při jejímž překonávání museli vzít Kanonýři nakonec zavděk alespoň vyrovnávacím gólem. V předchozích dvou sezónách na Highbury přitom Arsenal vyhrál 27 z 38 domácích zápasů.

Rozměry hřiště :
Emirates Stadium: 105m x 68m
Highbury: 100m x 66.7m

2.Nevyrovnané výkony na hřištích soupeřů

Tři prohry v řadě. Taková je aktuální bilance Arsenalu z ligových zápasů na hřištích soupeřů. Neúspěch v hájemství ambiciózního Boltonu je ještě pochopitelný, zvlášť když Kanonýři na Reebok Stadium nevyhráli už více než čtyři roky. Ale porážky od Fulhamu a West Hamu, tedy soupeřů ze spodní poloviny tabulky, jsou neomluvitelné. Asi i na konci sezóny budete v tabulce marně hledat jiný tým, který by dokázal ve dvou po sobě následujících zájezdech do Manchesteru nejprve podlehnout na půdě City a následně dobýt Old Trafford. Kanonýři prohráli 14 z posledních 27 zápasů venku. Manchester United a Chelsea byli ve stejném počtu utkání pokořeni pětkrát, respektive sedmkrát.

3.Nedostatek zkušených hráčů

Letní exodus zkušených hráčů má zcela evidentně vedlejší účinky. Mezeru vzniklou odchody Sola Campbella, Ashleyho Cola, Pascala Cygana, Roberta Pirese a Dennise Bergkampa logicky nemohou vyplnit jen Tomáš Rosický a William Gallas. Víc bojovníků se šrámy z evropských bojišť však francouzský stratég nepřivedl. V nabitém předvánočním programu se ukazuje, že Arsenalu chybí alternativní hráčské zdroje. Minulý týden šetřil Alex Ferguson v zápase s Evertonem pět hráčů základní sestavy a přesto United pohodlně zvítězili 3:0. Wenger nechal na Fulhamu odpočívat Fabregase, Ebouého a Clichyho a odjížděl poražen 1:2.

4.Nízká produktivita záložníků

Kde jsou ty časy, kdy záložníci Arsenalu okupovali přední příčky tabulky produktivity středopolařů v Premier League. Především na levé straně zálohy zeje po odchodu Roberta Pirese obrovská gólová díra. Francouzský mušketýr se během šesti let strávených na severu Londýna trefoval v průměru v každém třetím ligovém zápase. Takového střelce lze nahradit jen těžko, naposledy se o to marně snažil José Antonio Reyes, dnes už hájící barvy madridského Realu.

Robert Pires – 189 lig.zápasů, 62 gólů
Francesc Fabregas – 83 lig. zápasů, 5 gólů
Gilberto Silva – 127 lig. zápasů, 10 gólů
Aleksandr Hleb – 40 lig. zápasů, 4 góly
Tomáš Rosický – 11 lig. zápasů, 0 gólů
Freddie Ljungberg – 205 lig. zápasů, 46 gólů (v posledních 27 utkáních se však trefil pouze jednou)

5. Nemocný Thierry Henry

Vůdce Arsenalu bude podle nejčerstvějších informací mimo hru ještě minimálně šest týdnů. Problémy se sedacím nervem v kombinaci s celkovou únavou a údajnými spory s manažerem Wengerem tak vyřazují klíčového muže ze hry v nejméně vhodné fázi sezóny. Mateřská školka bude na hřišti bez odborného pedagogického dozoru a to se může na psychice mladých a nezkušených hráčů výrazně podepsat. Henryho však nelze podezírat z alibismu, jeho organismus skutečně prošel v uplynulém roce extrémní zátěží. Jediný fotbalista, který si v létě zahrál jak ve finále Ligy mistrů, tak i v rozhodující bitvě mistrovství světa, totiž během dvanácti měsíců nasbíral více než 60 soutěžních startů.

[ 5. 12. 2006 - Jakub Otava | Koláž: eFotbal.cz ]