Starého bizona Ujfalušiho srazy s dvacítkou vždy vnitřně omladí. Proč není trenérský typ?

Patronem české dvacítky je nově bývalý reprezentační stoper s minulostí v italské, španělské, turecké i německé nejvyšší soutěži Tomáš Ujfaluši. Jaké má povinnosti?

Starého bizona Ujfalušiho srazy s dvacítkou vždy vnitřně omladí. Proč není trenérský typ?

"Nemám představu, co dělají jiní patroni, ale já jsem maximálně spokojený. Máme mladý trenérský tým. Je tam hlavní trenér Jirka Žilák a asistenti Radim Kučera, s nímž jsem hrál ještě v Olomouci a Petr Papoušek, se kterým jsem kopal v národním týmu do 21 let. Pro mě je to zkrátka velice pozitivní, protože se vracím zpět k fotbalu. Baví mě to a naplňuje mě to. Je příjemné, když člověk jednou za měsíc vyrazí na deset dnů na sraz a je zpátky v tom procesu, který jsem zažíval osmnáct roků. Je tam řád, jak má být, tréninky, zápasy. Jsem tam navíc s mladými kluky. Už jsem starý bizon a ty srazy s dvacítkou mě vždy vnitřně omladí. Člověk chvilku žije ten jejich svět, zahraje si s nimi fotbálek, bago, popovídá si, tohle je pro mě ideální," uvedl v rozhovoru pro oficiální stránky FAČR Ujfaluši.

Co musí plnit? "Pokud je to patron, který toho má mezinárodně ve fotbale hodně za sebou, jako byl třeba Radoslav Kováč, Honza Koller a další, tak se třeba účastní oficiální večeře před zápasem. My jsme to takto měli například na podzim před zápasem s Německem, kdy jsem šel na večeři se členy německého týmu. Umím jazyky, ať je to angličtina nebo němčina, tak oficiálně vystupuji za tým a komunikuji při podobných příležitostech. Spoustu lidí znám ještě ze své hráčské kariéry. Myslím si, že je důležité, když národní tým reprezentuje někdo, kdo je fotbalově známý, a pomáhá tak obrazně otevírat dveře," ozřejmil na fotbal.cz účastník dvou evropských šampionátů a jednoho mistrovství světa.

Důležitá je jeho pozice i směrem k samotným hráčům. "Když s kluky člověk trénuje, tak je motivuje tím, že si s nimi dá fotbálek nebo bago. A pokud na tréninku vidím, že něco nefunguje, tak se k tomu můžu vyjádřit, buď během tréninku, nebo až po něm. Jsem součástí týmu. Nesnažím se bavit s útočníky, tím jsem nikdy nebyl a netroufnu si do toho mluvit. Spíše se soustředím na obránce. Když kluci dělají nějaké obranné cvičení při tréninku a já k tomu mám nějaký postřeh, tak to řeknu trenérovi nebo přímo tomu hráči. Ale nechci dělat chytrého. Jsem jen patron a nejsem trenér. Práce, kterou tam trenéři odvádějí, je velice dobrá, tým měl skvělou formu a škoda, že nemohl kvůli koronaviru sezonu dohrát. Moc to tedy s radami nepřeháním, vyjadřuji se spíše jen v bodech. Přísný určitě nejsem a myslím si, že to ani není moje role. Maximálně na tréninku, když vidím, že to někdo fláká, tak mu řeknu: dej do toho více, ale jinak ne, tohle je role trenérů a myslím, že by to tak mělo zůstat," doplnil serverem fotbal.cz citovaný autor jedenáct let staré hlášky "nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí."

I když sedí jen na tribuně, s hráči může komunikovat i v průběhu utkání. "Mohl bych být na lavičce, už jsem na lavičce taky byl, ale na tribuně je to lepší. Je dobře, když má trenér někoho nahoře a ten to vidí z jiné perspektivy a může se k tomu zase vyjádřit úplně jinak. Do kabiny pak ale za týmem vždy jdu. Klidně i během zápasu, tedy vlastně hlavně o půli. Řeknu bekovi nebo střednímu obránci, ať si dává pozor na to a na to. Takové postřehy, které vidím z tribuny a můžu mu je říct bezprostředně. Trenéři to přeci jen vidí z jiného pohledu, z lavičky, kdežto já sedím na tribuně a zase je to jiné. O poločase jim třeba řeknu, že si někdo nedrží pozici, že se moc vysouvá nebo nedrží lajnu, trenéři mají své postřehy a já taky, pak to porovnáváme, diskutujeme o tom a přenášíme to na hráče," zaznělo z úst někdejšího středního obránce Sigmy, Hamburku, Fiorentiny, Atlétika, Galatasaray i Sparty.

A trenérský svět by rodáka z Rýmařova nelákal? "Jsem ten typ, který o trenérství nikdy moc nepřemýšlel. Vím, že když chce být někdo trenérem, musí tomu obětovat vše. Příprava tréninků, rozbory, analýzy soupeřů, je toho hodně a já nejsem ten typ. Pořád spíte po hotelích, sedíte nad videem. Jsem takový, že chci mít trošku volnější režim. Přeci jen mám dceru, které je patnáct, a chci být trochu s ní. Chci mít volnost, chci si s kamarády chodit zahrát golf, chci cestovat, navíc mám ještě v zahraničí nějaké obchodní aktivity, o které se musím starat. Být patronem mě ale baví a vnímám tuhle roli velice pozitivně." uzavřel na fotbal.cz dvaačtyřicetiletý internacionál.