Ostuda Síně slávy, chybí v ní supergólman František Plánička i kouč mistrů Evropy Václav Ježek!

Síň slávy českého fotbalu byla oficiálně zřízena v roce 2006 a postupně jsou do ní při slavnostním vyhlašování ankety Fotbalista roku uváděni hráči, trenéři a funkcionáři, ale i týmy. Naposledy to byl za rok 2019 Jan Koller, s nímž magazín HATTRICK přinesl ve svém květnovém čísle velký rozhovor. Ovšem, jak marně pravidelně upozorňuji, je ostudou Síně slávy českého fotbalu, že v ní stále chybí samostatné místo pro nejlepšího předválečného brankáře starého kontinentu a gólmana československých vicemistrů světa z roku 1934 Františka Pláničku a hlavního trenéra československých mistrů Evropy z roku 1976 Václava Ježka. 

Ostuda Síně slávy, chybí v ní supergólman František Plánička i kouč mistrů Evropy Václav Ježek!

O zařazení do Síně slávy rozhoduje hlasování Akademie, která je složena z vybraných trenérů, hráčů, funkcionářů a novinářů (rovněž mám tu čest). Následně toto rozhodnutí schvaluje Výkonný výbor FAČR.

Ani za čtrnáct let…

Pro pořádek, prvním členem Síně slávy se stal v roce 2006 Josef Masopust, držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy (1962). Při desátém výročí založení této tradice do Síně slávy vstoupil i druhý český držitel Zlatého míče Pavel Nedvěd (2003).

Během čtrnácti let se do prestižní společnosti postupně dostali Andrej Kvašňák (2007), Antonín Panenka (2008), František Veselý (2009), Ladislav Novák (2011), Ivo Viktor (2012), Josef Bican (2013), Karel Brückner (2013), Rudolf Baťa (2014), Pavel Nedvěd (2015), Dušan Uhrin (2016), Zdeněk Nehoda (2017), Karel Poborský (2018) a Jan Koller (2019). 

Do Síně slávy byly uvedeny také čtyři týmy, které se proslavily v globálním měřítku, a tím se do Síně slávy dostaly další osobnosti. Konkrétně hráči a trenéři působící v těchto kolektivech. Jedná se o stříbrný tým ČSSR z MS 1962 v Chile (2010), stříbrný tým ČSR z MS 1934 v Itálii (2013), tým mistrů Evropy 1976 z Jugoslávie (2015) a tým vicemistrů Evropy z roku 1996 z Anglie (2016).

Marně apeluji na funkcionáře FAČR, že je nemyslitelné, aby v Síní slávy českého fotbalu čtrnáct dlouhých let po jejím založení stále chybělo samostatné místo pro Františka Pláničku a Václava Ježka. Marně se snažím tyto osobnosti při hlasování Fotbalistu roku volit. Hlavně mladší hlasující se ve fotbalové historie příliš nevyznají, to, co se stalo dřív, než se narodili, nebo, když začali vnímat svět kolem sebe, jako by nebylo.

Čekat musel i Bican

Nejlepší kanonýr v dějinách českého fotbalu Josef Bican doplatil na to, že svá nejplodnější fotbalová léta absolvoval v době druhé světové války a že před MS 1938 znemožnil jeho účast na světovém šampionátu ve Francii jakýsi liknavý úředník, který nedokázal včas zařídit rodilému Vídeňákovi, ovšem Čechovi jako poleno, československé státní občanství…To však nic nemění na to, že do Síně slávy měl být Bican uveden jako jeden z prvních, ne-li vůbec první. 

Jenže se tam dostal až po sedmi letech, v roce 2013 za zvláštních administrativních okolností společně s trenérem Karlem Brücknerem. 

František Plánička na to čeká dosud, stejně jako Václav Ježek.

Jako kdyby v hokejové Síni slávy chyběli Hašek s Hlinkou

Vysvětlení, které se mi z FAČR dostalo, totiž že obě slavné postavy jsou už v Síni slávy v rámci svých týmů, tedy coby členové stříbrného mužstva z MS 1934, resp. zlatého celku z ME 1976, neobstojí. Už proto, že v případě evropských šampionů z roku 1976 mají kromě týmové pocty i své samostatné místo mezi elitou Antonín Panenka, František Veselý, Ivo Viktor a Zdeněk Nehoda. V případě vicemistrů Evropy 1996 to samé platí o Pavlu Nedvědovi, Karlu Poborském a trenérovi Dušanu Uhrinovi starším. A u stříbrného mužstva z MS 1962 se samostatného ocenění dostalo Josefu Masopustovi, Andreji Kvašňákovi a Ladislavu Novákovi (mj. i kouč tohoto mužstva Rudolf Vytlačil by si ho jistě zasloužil).  

Nic proti Janu Kollerovi, ale Plánička s Ježkem si v Síni slávy českého fotbalu zasloužili samostatné místo už dávno. 

Takhle je to ostuda, jako kdyby v Síní slávy českého hokeje chyběli Dominik Hašek s Ivanem Hlinkou.

Důrazný apel na vedení FAČR

Jelikož současná Akademie podle všeho není schopná zvolit Františka Pláničku a Václava Ježka do Síně slávy českého fotbalu klasickým hlasováním, vyzývám tímto příslušné komise a FAČR, aby zjednaly rychle nápravu a při nejbližší možné příležitosti do ní uvedly slavného brankáře a trenéra administrativně. 

Alespoň tak, když to nejde jinak.

Skvělý počin ČT Sport: historická finále ME, včetně ČSSR-SRN

Když už jsme u té historie, sluší se připomenout skvělý projekt ČT Sport, která v čase odloženého EURO 2020 (mělo se konat od 12. června do 12. července 2020) vysílá v rámci svého Archivu Z postupně historická finále od prvního ME v roce 1960 a další slavné „eurozápasy“ čs. celku. Divák žasne, jak pohledný fotbal, nezatížený tolik dnes všudypřítomnou taktikou, se tehdy hrál. 

Od pátku do pondělka jsme tak každý večer mohli vidět finálové duely ME 1960 ve Francii SSSR – Jugoslávie 2:1 po prodloužení, ME 1964 ve Španělsku: Španělsko – SSSR 2:1, ME 1968 v Itálii (opakované finále) Itálie-Jugoslávie 2:0 a ME 1972 v Belgii SRN – SSSR 3:0.

Dnes, tedy v úterý 16. června, je ve 20.15 hodin na pořadu památné záhřebské semifinále ME 1976 v Jugoslávii Československo – Nizozemsko (3:1 po prodloužení) s reprízou ve středu v 8.35 hodin. V pátek 19. června ve 21.10 hodin pak ČT Sport vysílá slavné bělehradské finále Československo – SRN (2:2 po prodloužení, 5:3 na penalty) se sobotní reprízou v 9.30 hodin.

Když se na to pánové ze Strahova podívají, třeba jim konečně dojde, proč by měl mít Václav Ježek v Síni slávy českého fotbalu své samostatné místo. A o Františku Pláničkovi ať si něco přečtou, kdyby náhodou nevěděli, že byl se Španělem Ricardem Zamorou považován za nejlepšího předválečného brankáře v Evropě. 

P. S. Předseda historické a statistické komise FAČR Jaroslav Kolář v reakci na tento komentář vysvětlil jeho autorovi, že do Síně slávy českého fotbalu jsou podle daných pravidel uváděni lidé pouze v době svého života. Výjimka byla ovšem učiněna (kvůli jeho věhlasu) Josefu Bicanovi.  A pak také Andreji Kvašňákovi, Františku Veselému a Ladislavu Novákovi, kteří byli do Síně slávy uvedení v roce svého skonu.  O tomto pravidlu by se dalo diskutovat,. ovšem pokud byly uděleny zmíněné výjimky, stále jsem přesvědčen o tom, že výjimečné osobnosti typu Františka Pláničky a Václava Ježka by měly být do Síně slávy českého fotbalu samostatně uvedeny rovněž. Přesně po vzoru uvedení Josefa Bicana v roce 2013.