Skrytý základní kámen City aneb jak je důležité mít svého Johna Stonese

Manchester City stojí jedno vítězství od historického trebblu. Web Flashscore se ve své analýze podíval, jaký význam na cestě k němu má vedle zářících Haalanda, De Bruyneho nebo Gundogana střední obránce John Stones.

Z perspektivy Pepa Guardioly je to jeden z posledních kroků jeho taktické evoluce. Krok, který dostává to nejlepší z Johna Stonese a dělá z něj jeden ze základních kamenů letošního úspěchu. Už ve finále FA Cupu na sebe ovace strhl dvěma góly do sítě United Ilkay Gundogan, pro fajnšmekry to byl ale právě anglický internacionál, na němž stál dominantní výkon City. Jeho schopnost plynule přecházet mezi postem středního obránce a záložníka je prostě výjimečná. 

Během svého osmiletého působení v čele City Guardiola průběžně rozvíjí svůj tým. A jednou z nejzřetelnějších evolucí, kterou jsme v posledních sezónách viděli, je přeměna jeho známého rozestavení 4-3-3 na něco, co má blíže k 3-2-4-1 v držení míče. Výhodou je, že teoreticky přidává dalšího záložníka do středu hřiště, čímž často vzniká početní převaha, což je obrovská výhoda pro týmy zaměřené na držení míče, ve kterém se snaží dominovat. Dříve to Guardiola řešil tak, že nahoru posunul krajního obránce. Zinčenka nebo Cancela. Oba už odešli, prvně jmenovaný nyní hraje podobnou roli v Arsenalu pod vedením Mikela Artety. A i další špičkoví trenéři z celého světa kopírují Guardiolův přístup.

I přes odchod hráčů Guardiola po určitou dobu pokračoval ve stejném systému. Nyní, kdy je opravdu vidět, jak další týmy tuto strategii kopírují, Guardiola od ní ustupuje. A jsme svědky novinky. Man City začíná zápasy bez krajních obránců a místo toho má v obraně tři - někdy dokonce čtyři - obránce střední. Z těchto je to pak právě Stones, kdo nejčastěji vystupuje ze zadních řad a pohybem se nabízí jako další hráč v náběhu. A tento přístup  se ukazuje být vysoce efektivní pro City, ale též obtížněji napodobitelný, kvůli výjimečnosti Stonese. Guardiola ho po sobotním triumfu označil za neuvěřitelného fotbalistu. A měl pravdu. Těžko hledat jiného středního obránce, který má Stonesův klid a schopnosti v držení míče.

Statisticky řečeno? V letošní sezóně Premier League žádný hráč City nedokázal překonat jeho úspěšnost přihrávek, která činí 93 procent. Podle údajů společnosti Opta navíc obránce za celou sezónu pouze osmkrát zpracoval špatně míč a jen čtyřikrát jej někdo o balón obral. Díky této své technické brilantnosti na míči dělá Stones vystupující z obrany soupeřům velké problémy. Ti si nemohou dovolit nechat mu volnost na míči, ale v důsledku snahy ho eliminovat se zase daří ofenzivním záložníkům City vepředu, kde jdou do prostorů, jež jsou uvolněny zájmem obránců o Stonese. 

Nejen s míčem, ale i bez něj má však Stonesova nová role na City nesmírně pozitivní vliv. Guardiolova družina má tendenci nasazovat při útočných akcích hodně hráčů dopředu, což ji může - a v předchozích sezónách to tak bylo - činit zranitelnou vůči protiútokům. V předchozích letech, kdy se míč otáčel, měli obrácení obránci City více práce, protože se stahovali do svého přirozeného širšího postavení. Nyní však Stones dělá kratší vertikální pohyby, aby se vrátil do středové pozice, a pomáhá tak rychle proměnit tuto obrannou trojici v robustní čtveřici.

Zkrátka: Pokud City v sobotním finále Ligy mistrů vítězstvím nad Interem Milán zpečetí svůj pozoruhodný treble, bude toho opravdu hodně k obdivování a analýze. Při zamyšlení by však za jeden z hlavních faktorů, které jim k tomu pomohly, měla být považována role Johna Stonese.