Zpravodaj ČT z Francie o tom, proč Francouzi netrénují penalty. Jana Šmída chtěla Slavia i trenér Hřebík!

Běžný televizní divák si při vyslovení jména Jan Šmíd vybaví: stálý zpravodaj České televize ve Francii. Fotbalový fanoušek si vzpomene na jeho působení v roli experta při mistrovství světa 2022 v Kataru. Jan Šmíd totiž zná jako málokdo zákulisí francouzského fotbalu, navíc sám kdysi hrál v Pelhřimově druhou národní ligu, a dokonce ho zkoušela pražská Slavia. Tudíž ví, o čem v původním interview Vaška Vašáka pro magazín HATTRICK hovoří.

Jak jste se dostal k fotbalu? Profesionální hráči vás v roli experta hodně chválili.

Od mládí mám rád Otu Pavla a jeho pojetí sportu. Snažím se na sportu najít jistou poetiku, jak to uměl on.  Výsledky mě tolik nezajímají. Přemýšlím o filozofii hry a o všem, co s tím v pozadí souvisí. Je třeba dobré vědět, že mezi hráči francouzského národního mužstva jsou kamarádi, kteří spolu hrají od dětství. Pak je jejich spolupráce jiná než u kluků, kteří jsou si vlastně cizí. Anebo, proč je tak velké napětí mezi Dechampsem a Zidanem, bývalými spoluhráči.  Baví mě ty souvislosti hledat a vidět je ve hře. Ale stejně rozhodují maličkosti.  Mimochodem, kdyby v prodloužení Muani nejančil a nahrál do vyložené šance Mbappému, tak Francie vyhrála. Ten moment vlastně rozhodl o titulu mistra světa. 

Prý Francie penalty vůbec netrénovala…

Trenér Deschamps tvrdí, že to nemá smysl.  Něco jiného je kopat je na tréninku a pak v zápase, kde je osmdesát tisíc lidí.  Pak asi rozhoduje spíše klid a jiné vlastnosti.

Umíte francouzskou hymnu?

Myslím, že bych ji dal dohromady. Každopádně je na ní zajímavé, jak je strašně drsná. Dokonce existuje mírnější verze pro školy, takže si říkám, když stojí před zápasem malé děti před hráči a slyší slova o tom, jak přicházejí „ podříznout naše syny a ženy“ , co na to asi říkají, protože její originální text je dost brutální.  

Máte za sebou nějakou fotbalovou minulost?

V osmnácti letech jsem hrál druhou národní ligu za Pelhřimov, kde byl největší hvězdou Míra Beránek, který se pak vydal přes Plzeň do Slavie. Pamatuji si, že můj první zápas byl proti Bohumínu, skončil 0:0. Naše mužstvo ale brzo spadlo do divize, kterou jsem pak dlouho hrál. Dokonce mě zkoušela Slavie a pozvali mě na trénink Tehdy tam byl Knoflíček, Kubík, Jeslínek a trénoval je Jareš. Pamatuji si, že najednou to mezi hráči zašumělo a podívali se na tribunu.  Tam usedal Josef Masopust, byl to tehdy trenér reprezentace a brzy se hrála kvalifikace o postup na mistrovství světa. Přišel se podívat na reprezentanty. Mrzí mě, že jsem propásl šanci ho zaujmout. Slavia mi nabídla, abych přestoupil do její juniorky, jenže ta hrála stejnou soutěž jako Pelhřimov a mně se z domova nechtělo. Nakonec jsem se do té juniorky dostal, protože jsem začal chodit v Praze na vysokou školu a rok jsem tam trénoval.  Poznal jsem tam kluky, s nimž jsem v kontaktu. Třeba s Luďkem Klusáčkem. Před časem se mi ozval Radek Zálešák. Ten ve Slavii odehrál téměř sedm desítek zápasů. Teď prý už jen chytá ryby. Z těch šestnácti kluků si jich čtrnáct později zahrálo ligu. Jenže já se dostal na školu a tam jsem poznal, že na vrcholový fotbal nedosáhnu. Byl jsem blízko, ale nevyšlo to. 

Proč?

Ve škole už mě zajímala i politika, kultura, historie, cestování a sport už byl jen jedním z mnoha koníčků a už jsem neměl vůli to v něm dotáhnout výš. 

Měl jste šanci?

Když jsme hráli v Benešově přípravu, byl jsem fyzicky nadupaný, a zápas, po kterém Benešov postupoval do druhé ligy, se mi povedl.  Prohráli jsme sice 0:2, ale dvakrát jsem nastřelil z dálky břevno a měl jsem často míč na noze. Vlastně skoro pořád.  Skončila soutěž, Benešov postoupil do druhé ligy a v létě jsme s ním hráli přípravu. Po zápase za mnou přišel jejich trenér, vzal mě do nějaké místnosti a říkal mi, že buduje nový tým a mě by do něj chtěl.  Že má velké plány a chtěl by se dostat až do první ligy.  Nedopadlo to ale dobře, Pelhřimov řekl, že mě nepustí a já jsem vlastně také moc nechtěl ten krok udělat.  Za pár let jsem se dostal do USA jako zpravodaj a sledoval zdálky, že se Benešov do té ligy opravdu dostal! (1994/1995 – pozn. aut.).  A jak se jmenoval trenér, který mě tehdy oslovil?  Jaroslav Hřebík… 

* Narodil se 4. ledna 1965 v Pelhřimově.
* Vystudoval Fakultu sociálních věd UK.
* V letech 1991 až 1998 byl stálým rozhlasovým zpravodajem v USA. V letech 1999 až 2000 šéfredaktorem Nedělních novin, od roku 2006 byl stálým zpravodajem ČRo ve Francii.
* Od roku 2018 je stálým zpravodajem ČT ve Francii.
* Napsal knihy: Životopis nazvaný Jaromír Jágr – Z Kladna do Ameriky, Jaromír Jágr – Má léta v Pittsburghu, Obrázky z Provence, Paříže, Korsiky, Bretaně, Normandie, Ennio Morricone a jeho filmový svět, Francie – co v průvodci nenajdete. Paříž – co v průvodci nenajdete.
* Fotbal hraje za Real Top Praha, FK Maraton Pelhřimov a ve Francii za Houilles AC.
* S manželkou Janou má syna Jana (18 let), který hraje za FKM Jihlava 1.ligu staršího dorostu U19, a dcery Annu (12) a Marii (9).

Na jakém postu jste nastupoval?

Byl jsem tvůrce hry. Střední záložník, jako Beránek, byl trochu mým vzorem. A také si pamatuji, že když jsme jezdili na zápas autobusem ty hrozné dálky, jako třeba do Frýdku-Místku, seděl vepředu vedle trenéra Milana Cerhána a celé hodiny něco rozebírali. Už tehdy bylo vidět, že ho strategie hry, všechno kolem ní, zajímá.  A když pak svoji hráčskou dráhu uzavřel, logicky na ni navázal trenérskou. 

Už jste zmínil, že jste působil sedm let v USA. Zahrál jste si tam fotbal?

Ano, ale jen nižší, amatérskou soutěž. Vyšší nešla s mojí prací spojit. Nešlo být zpravodajem a k tomu pravidelně trénovat.  Když jsem se z Ameriky vrátil, hrál jsem v Pelhřimově ještě nějaký čas divizi a potom krajský přebor v Humpolci a v Žirovnici.  Pak jsem šel na rok do Paříže a po návratu hrál s Mírou Bosákem za Vyšehrad „B“. To byla I. A. třída. Teď už hraju jen třetí třídu za Maraton Pelhřimov, zápasy,  které stíhám v létě a během jarních a podzimních školních prázdnin. 

A v charitativním mužstvu Real Top Praha. 

Ano. Myslím, že už jsem tam tak deset let. Je to neskutečná parta, kterou dal dohromady Alexandr Smita, myslím, že celkově se na dobročinné účely vybralo přes 33 milionů korun! Po prvním zápase v Anglii se snaží Saša pokračovat v zápasech v zahraničí. Vím, že se něco rýsuje v Německu. Já mám za úkol vysondovat možné zápasy ve Francii. Jsem v kontaktu s Variétés Club de France, což je podobný klub jako náš. Hrál za něj Zidane, Deschamps, jednou i prezident Macron. Tam je to složitější, protože nemají vlastní hřiště. Hrají tam, kde je pozvou. S Ivanem Haškem zkoušíme Štrasburk a s Lubošem Kubíkem veterány FC Mety, kde hrál. Po revoluci, tuším v roce 1990, jsem vyrazil vlakem do Itálie, toulal jsem se po Florencii a napadlo mě s ním udělat rozhovor. Pro Lidovou demokracii. V té době tam hrál. Když jsme skončili, navrhl mi, abych se přijel za pár dní podívat na jejich zápas s Neapolí. Nadšením jsem povyskočil, protože za ni tenkrát hrál Maradona. Kubík hrál výborně, nastřelil břevno, ale nakonec prohráli ušmudlaným gólem 0:1. Já jsem ale nespustil oči z Maradony. Bylo neuvěřitelný, jakou měl techniku a anticipaci. Přestože se od něj jeden hráč po celý zápas ani nehnul a další dva ho bránili zónově, měl nejvíc balonů. A ještě jedna zajímavost, kterou mi nedávno Luboš prozradil.  Když hráli s Metami v Marseille, hrál proti němu ve středu pole jeden surovec. Plival na něj, šlapal mu zezadu na paty, zajížděl do něj.  Prý chtěl za každou cenu vyhrát. Jmenoval se – Didier Deschamps! 

Komu vlastně fandíte?

FC Liverpool. Když jsem byl malý, byl mým idolem Kenny Dalglish. Přišel tam v době, kdy přestoupil Kevin Keegan do Hamburku (1978/1979 – pozn. aut.).  Vystřihoval jsem si jeho fotky a lepil je na nástěnku.

Držíte palce někomu u nás?

Táta fandil Slavii, fandí jí i brácha a i já k ní mám asi největší vztah. Také díky tomu, že mě zkoušela a měl jsem možnost s ní trénovat. Ne, že bych byl zarytý fanoušek, ale je mi nejsympatičtější. 

A ve Francii?

Chodím na PSG, protože tam hrají nejlepší hráči světa. Ale nefandím nikomu. 

Jak je Mbappé populární u spoluhráčů?

On samozřejmě ví, že je teď asi nejlepší na světě, přesto se chová relativně normálně. Má neuvěřitelnou smlouvu – 630 milionů na tři roky – a její součástí je i klauzule o jeho určitém vlivu na chod týmu. Do PSG mohl jít Ronaldo, nějakou dobu to jeho agent sondoval ale bylo jasné, že Mbappé na to nikdy nepřistoupí. Už teď mu tak trochu vadí Neymar a Messi a ještě, kdyby přišel typově podobný hráč, navíc se svým mediálním batohem na zádech…  Zkrátkaě bylo jasný, že by byl Mbappé proti. Takovou roli v mužstvu má. Ale myslím si, že v létě odejde do Realu.  

Jak se na něj dívají francouzští fanoušci?

Drtivá většina velmi pozitivně. Samozřejmě. 

A na Zidaneho?

Zidane má samozřejmě velké renomé. Po skončení mistrovství světa vedli jeho kamarádi kampaň proti Deschampsovi a francouzské fotbalové federaci, a chtěli ho jako trenéra, protože Deschamps už je tam dlouho a nemá podle nich týmu, co dát. Jenže ho podržel jeho dlouholetý kamarád, prezident svazu Noël Le Graët a rychle s ním uzavřel smlouvu.  Ale pak se nelichotivě vyjádřil o Zidanovi a to přispělo k jeho pádu. První, kdy proti němu na sociálních sítích vystartoval, byl právě Mbappe. 

Jsou Francouzi spokojeni s druhým místem na MS v Kataru?

Jejich očekávání před mistrovstvím světa nebyla – vzhledem ke zranění Benzemy – tak velká. Ještě víc jim ale podle mě chyběl Kante. Kdyby mohl hrát, stala by se Francie mistrem světa. Kvůli několika zraněním také neměli tak silnou obranu. Důležité bylo pro ně vítězství ve čtvrtfinále nad Anglií 2:1. Tím se dostali do varu, a kdyby to po semifinálovém vítězství nad Marokem 2:0 dotáhli i ve finále (v základní hrací době skončilo 3:3, tři góly dal Mbappé, za Argentinu dva Messi a jeden Di Maria; Argentina vyhrála 4:2 na penalty – pozn. aut.), oslavovalo by na Champs-Élysées půl milionu lidí. 

Celé obsáhlé interview s Janem Šmídem si přečtěte v únorovém čísle magazínu HATTRICK, které je stále na trhu.