Chtěl jsem s fotbalem skončit, vzpomíná Vliegen na začátky v Česku. Teď je jedničkou Liberce

Slováci, hráči z Afriky, Balkánu nebo vůbec z celé východní Evropy. Na to vše už jsme z české FORTUNA:LIGY zvyklí. Brankář z Belgie je však unikát. V Liberci ale už nějakou dobu jeden takový působí, a dokonce na něj severočeský klub spoléhá tak, že v letošní ligové sezoně nechyběl na hřišti ani minutu. Seznamte se, Olivier Vliegen.

Poprvé na sebe třiadvacetiletý belgický gólman upozornil hned při svém prvním startu v dresu Slovanu Liberec, když loni v dubnu na půdě Bohemians vychytal čisté konto. 

A své umění předvedl 188 centimetrů vysoký brankář také v prvním kole letošní sezony na Spartě, kde pomohl Slovanu k cenné a nečekané výhře 2:1. 

Tam se zapsal do paměti mnoha fanoušků také nepříjemným incidentem s Janem Kuchtou, který ho v závěru zápasu kopl do hlavy a vyfasoval pětizápasový trest. 

A jak se vlastně dostane fotbalista z Belgie do Česka?

Čekání na šanci

Třiadvacetiletý Vliegen je odchovancem Genku, ještě v dorostu se ale přesunul do konkurenčního Anderlechtu a pak zamířil pro Belgičana netradičním směrem – na východ. V Česku ale neuspěl napoprvé, již v roce 2018 ho totiž testovala pražská Sparta, nicméně tehdy to ještě nevyšlo

„Byl jsem v Anderlechtu a tam mi řekli, že se mnou novou smlouvu nepodepíšou. Jenže já chtěl být profesionální brankář. V Belgii sice byla možnost jít do třetí ligy, to se mi ale nechtělo. Můj kamarád z Belgie spolupracuje s českým agentem a ten mi doporučil Česko. Byl jsem na zkoušce ve Spartě, pak v Liberci a ten si mě nechal,“ popisoval Vliegen v rozhovoru pro web Liberecká drbna svou cestu do českého prostředí.

Nejdřív chytal v juniorce a béčku, pak se přesunul na hostování do Vlašimi a později do Senice, v jejímž dresu si zachytal slovenskou nejvyšší soutěž. A v loňské sezoně se konečně po čtyřech letech v Česku dočkal šance v áčku Slovanu. To, že si musel na pořádnou šanci tak dlouho počkat, ale nevnímá jako křivdu…

„Přiznám se, že to neberu jako tři a půl roku dlouhé čekání. Až řekněme poslední sezonu jsem cítil, že by to mohlo vyjít. Před tím jsem věděl, že moc šancí na chytání v áčku nemám. Pak jsem cítil, že jsem se zlepšil a že jsem připravený posunout se dál,“ popisoval belgický gólman.

Od té doby už ale patří Vliegen mezi stálice Slovanu a i díky němu se Liberec drží na dostřel skupině o titul. V procentuální úspěšnosti zákroků patří mezi špičku ligy a z brankářů s alespoň deseti zápasy na kontě je v této disciplíně lepší pouze plzeňský reprezentant Jindřich Staněk.

Těžké začátky v Česku

Aktuálně se zdá, že Vliegenova hvězda strmě stoupá, nicméně jeho pozice v Česku nebyla jednoduchá. Přišel do cizí země, nerozuměl česky a mimo jiné si musel zvykat i na nezvyklou zimu, jež je na severu Čech pod Ještědem ještě o něco nepříjemnější než ve zbytku země.

„Přišel jsem v létě, to bylo fajn. Ale jak začala zima, napadl sníh, měl jsem těžké chvíle. Občas jsem chtěl s fotbalem skončit, vrátit se do Belgie a začít někde normálně pracovat. Byl jsem v Liberci sám, neuměl jsem řeč, do toho zima. Jsem rád, že jsem složité období vydržel,“ popisoval Vliegen liberecké začátky v rozhovoru pro magazín Gól.

Vliegen ale zatnul zuby a složité období překonal. Během let se posunul nejen fotbalově, což mu vyneslo pozici jedničky v Liberci, ale také lidsky. Našel si českou přítelkyni, naučil se řeč a život v zahraničí už mu problém nedělá.

„Když zajdeme s klukama na kafe, normálně se s nimi bavím. Předtím jsem jen seděl a koukal. Mám teď kamarády a přítelkyni, cítím se v Liberci jako doma,“ potvrdil Vliegen, jehož pozici zatím nijak nevykolejil ani zimní příchod nového konkurenta ze Sparty Huga Jana Bačkovského.

Škrtel: Vidím fotbal zase z jiné stránky než dřív. V podstatě si chodím zahrát za klobásu a za pivo