Deset nejlepších špílmachrů La Ligy za posledních 20 let
Útočníci jsou hodnoceni podle počtu nastřílených branek, brankáři zase mohou být posuzováni podle toho, kolik čistých kont uhájí, ale co tvůrci hry? Jejich význam už tak hmatatelný není... Takzvané "číslo 10" ale přitahovalo pozornost vždycky.
10 nejlepších mladíků na evropské mapě v roce 2014
V průběhu posledních dvou dekád poctilo La Ligu několik mimořádně nadaných kreativních záložníků a my se spolu s portálem givemesport.com podíváme na deset nejlepších individualit s vytříbenou technickou vyspělostí, dovednostmi i nesporným dopadem na celou Primera División. Na jaké špílmachry se dostalo?
Djalminha: Deportivo La Coruňa (1997-2004)
Brazilec hrál ze Deportivo sedm let na přelomu milénia a připsal si 138 startů. Zářil a sehrál klíčovou roli v jejich vůbec prvním titulu v La Lize, který se datuje do roku 2000. Byl to mistr nepředvídatelnosti, dařilo se mu ve stísněných prostorech a měl i zálibou v nádherných dlouhých pasech. S trenéry však díky svému volnomyšlenkářství moc nevycházel, což nakonec vedlo k v roce 2004 k jeho odchodu z Deportiva.
Luís Figo: Barcelona/Real Madrid (1995-2005)
Slavný Portugalec zářil v Barceloně i v Madridu. Ještě dlouho se asi bude vzpomínat, když se po rekordním přestupu do Realu za 60 milionů eur vrátil na Camp Nou a při zahrávání rohového kopu vedle něj přistála useknutá hlava prasete. Ano, nebyl to tak úplně tvůrce hry, ale byl mistrem v situacích jeden na jednoho a jeho centry snesly měřítko nejpřísnější kvality. V La Lize zasáhl během deseti let v Barce a v Realu do 336 zápasů, což mu přineslo přes deset týmových trofejí i individuálních ocenění.
[break]
Ligu mistrů mělo vyhrát Atlético, stačilo by, kdyby finále pískal Královec!
Zinedine Zidane: Real Madrid (2001-2006)
Jeho nejslavnější moment v podobě skvostné vítězné branky sice přišel v Lize mistrů, ale co si budeme povídat - všechno, čeho se Francouz během svého angažmá v Realu dotkl, "smrdělo" kvalitou. V týmu byl za umělce, ačkoliv šlo o "Los Galacticos" a tým byl globálními hvězdami protkaný, stejně to byl on, na něhož fanoušci chodili V dresu "Bílého baletu" se nakonec zastavil na 155 startech. Nikdy nebyl hráč jako Zidane a možná že už ani nikdy nebude.
Juan Román Riquelme: Barcelona/Villarreal (2002-2007)
Riquelme sice začal svou kariéru v La Lize v Barceloně, ale až ve Villarrealu se etabloval jako jeden z nejlepších útočících záložníků soutěže. Ačkoliv nebyl nijak zvlášť rychlý, kontrolu míče mohl vyučovat a jeho schopnost diktovat či měnit hru během okamžiku byla nenapodobitelná. Vlivný španělský list Marca ho v roce 2005 zvolil "Most Artistic Player" a ve stejném roce ho FIFA nominovala na ocenění pro světového hráče roku. Specialista na přímé kopy nakonec dostal alespoň cenu za nejlepšího zahraničního hráče Primera División a byť během 136 startů ve Španělsku nedosáhl na titul, malou náplastí mohly být dva po sobě jdoucí triumfy v Intertoto Cupu. V současnosti pětatřicetiletý veterán stále válčí za Bocu Juniors, jejíž dres obléká už šest a půl roku.
[break]
5 jmen, které by Mourinho neměl v létě přehlédnout
Ronaldinho: Barcelona (2003-2008)
Když jste sledovali Ronaldinha v akci, museli jste mít úsměv na tváři, ať už jste Barceloně fandili, nebo ne. A to na Camp Nou přestupoval z Paris Saint-Germain jako talentovaný, ale dosud nepříliš produktivní hráč. V Barce však ještě vyrostl a během 145 zápasů rozvlnil síť hned sedmdesátkrát. Jednou dokonce zcela sám zničil Real Madrid a celé San Bernabéu stálo a tleskalo. Ačkoliv v katalánské metropoli končil trpce, protože Josep Guardiola neměl v oblibě individualisty jeho typu, vždy se na něj bude vzpomínat jako na génia a hračičku, který umí to, co 99,9 procent ostatních hráčů ne.
Guti: Real Madrid (1995-2010)
Jedná se o Madristu skrz naskrt. Téměř celou svou kariéru totiž strávil na San Bernabéu. Za "Bílý balet" odehrál 387 soutěžních zápasů, což je o to působivější, že toho dosáhl v éře "Los Galacticos". Byl to král asistencí, možná si někteří z vás ještě pamatují na skvělou patičku Zidanovi ze sezóny 2005/2006, což pak napodobil i během jeho posledního ročníku v roce 2010, jen s tím rozdílem, že tentokrát byl příjemcem Zidanův krajan Benzema. Byť možná není v Madridu takovou legendou jako Raúl, zaujal nesobeckým postojem ke hře a byla radost se na něj dívat.
[break]
Desítka hvězd s nejlepšími obchodními možnostmi na světě
Iván de la Peňa: Barcelona/Espanyol (1995-2011)
Jeden z hráčů, který vykvetl až po opuštění Barcelony. To vše i přesto, že ho deník El País zvolil v letech 1996 a 1997 nejlepším mladým hráčem. Příchod Louise van Gaala na Camp Nou ovšem znamenal, že pokud chtěl De La Peňa hrát pravidelně, musel si hledat jiný klub. Po anabázích v Laziu a Marseille nastoupil malý génius v roce 2002 do Espanyolu Barcelona, kterému pomohl až do finále Poháru UEFA, ve kterém jeho klub ale po penaltách podlehl Seville. Chuť si tak spravil alespoň v Copa del Rey. Podobně jako Paul Scholes měl De La Peňa širokou škálu přihrávek a za zmínku stála i jeho střelba. S La Ligou se loučil po 269 startech a mrzet ho může pouhých pět mezinárodních startů za Španělsko. V jiné zemi by jich možná nasbíral mnohem více.
Juan Carlos Valerón: Mallorca/Atlético Madrid/Deportivo la Coruňa (1997-2013)
Valerón přišel na Mallorku v roce 1997 a okamžitě se propracoval do základu prvního týmu, který měl těsně po penaltovém neúspěchu ve finále Copa del Rey proti Barceloně. Ve Španělsku si zahrál i za Atlético Madrid a Deportivo La Coruňa, ve kterém ho později nahradil v úvodu zmíněný Djalminha. Na jeho přihrávky Diego Tristanovi nebo Royi Makaayovi se však nezapomnělo a pakliže by v průběhu kariéry nebyl tolik ochromen zraněními, jistě by toho dokázal více, než jen 46 mezinárodních startů za Španělsko.
[break]
Ideální jedenáctka Primera División v sezóně 2013/2014
Xavi: Barcelona (1998-současnost)
Malý velký muž Xavi Hernández ztělesňuje Barcelonu a její styl jako málokdo. Rodák z katalánské Terrassy se ostatně vzdělával ve slavné La Masii a aktuálně má na kontě 474 oficiálních startů. Až skončí, bude dekorován jako jeden z nejlepších záložníků všech dob. Změnil totiž způsob, jak se díváme na tvůrce hry, protože operoval hlouběji než tradiční "desítka". Se svými spoluhráči z Barcelony ho pojí až telepatická spolupráce. Budoucí výměna Xaviho, který byl u tolika velkých triumfů, nebude těžká, bude nemožná...
Andrés Iniesta: Barcelona (2002-současnost)
sloučení učebnicového čísla 10 s hráčem Xaviho typu, který může hrát i hluboko v poli, ale zároveň pak po úchvatném driblingu projde až před soupeřovu svatyni a s lehkostí pírka vytvoří šanci, nebo ji sám chladnokrevně promění. Na týmové úrovni se mu podařilo vyhrát všechno, co jde a kdo ví, pokud by neexistoval Leo Messi, možná bychom měli tu čest s několikanásobným vítězem Zlatého míče. Za Barcelonu ve svých nedávno oslavených třiceti letech nasbíral 337 startů a pakliže se mu vyhnou zranění, mohl by ohrozit i Xaviho rekord. Také čeká na 100. start ve španělské reprezentaci, k němuž by mělo dojít v průběhu brazilského šampionátu.
Čestná uznání:
Pablo Aimar: Valencia/Real Zaragoza (2001-2008)
Cani: Zaragoza/Villarreal (2002-present)
Marcos Assunçao: Real Betis (2002-2007)
Santi Cazorla: Villarreal/Recreativo/Málaga (2003-2012)
V průběhu posledních dvou dekád poctilo La Ligu několik mimořádně nadaných kreativních záložníků a my se spolu s portálem givemesport.com podíváme na deset nejlepších individualit s vytříbenou technickou vyspělostí, dovednostmi i nesporným dopadem na celou Primera División. Na jaké špílmachry se dostalo?
Djalminha: Deportivo La Coruňa (1997-2004)
Brazilec hrál ze Deportivo sedm let na přelomu milénia a připsal si 138 startů. Zářil a sehrál klíčovou roli v jejich vůbec prvním titulu v La Lize, který se datuje do roku 2000. Byl to mistr nepředvídatelnosti, dařilo se mu ve stísněných prostorech a měl i zálibou v nádherných dlouhých pasech. S trenéry však díky svému volnomyšlenkářství moc nevycházel, což nakonec vedlo k v roce 2004 k jeho odchodu z Deportiva.
Luís Figo: Barcelona/Real Madrid (1995-2005)
Slavný Portugalec zářil v Barceloně i v Madridu. Ještě dlouho se asi bude vzpomínat, když se po rekordním přestupu do Realu za 60 milionů eur vrátil na Camp Nou a při zahrávání rohového kopu vedle něj přistála useknutá hlava prasete. Ano, nebyl to tak úplně tvůrce hry, ale byl mistrem v situacích jeden na jednoho a jeho centry snesly měřítko nejpřísnější kvality. V La Lize zasáhl během deseti let v Barce a v Realu do 336 zápasů, což mu přineslo přes deset týmových trofejí i individuálních ocenění.
[break]
Ligu mistrů mělo vyhrát Atlético, stačilo by, kdyby finále pískal Královec!
Zinedine Zidane: Real Madrid (2001-2006)
Jeho nejslavnější moment v podobě skvostné vítězné branky sice přišel v Lize mistrů, ale co si budeme povídat - všechno, čeho se Francouz během svého angažmá v Realu dotkl, "smrdělo" kvalitou. V týmu byl za umělce, ačkoliv šlo o "Los Galacticos" a tým byl globálními hvězdami protkaný, stejně to byl on, na něhož fanoušci chodili V dresu "Bílého baletu" se nakonec zastavil na 155 startech. Nikdy nebyl hráč jako Zidane a možná že už ani nikdy nebude.
Juan Román Riquelme: Barcelona/Villarreal (2002-2007)
Riquelme sice začal svou kariéru v La Lize v Barceloně, ale až ve Villarrealu se etabloval jako jeden z nejlepších útočících záložníků soutěže. Ačkoliv nebyl nijak zvlášť rychlý, kontrolu míče mohl vyučovat a jeho schopnost diktovat či měnit hru během okamžiku byla nenapodobitelná. Vlivný španělský list Marca ho v roce 2005 zvolil "Most Artistic Player" a ve stejném roce ho FIFA nominovala na ocenění pro světového hráče roku. Specialista na přímé kopy nakonec dostal alespoň cenu za nejlepšího zahraničního hráče Primera División a byť během 136 startů ve Španělsku nedosáhl na titul, malou náplastí mohly být dva po sobě jdoucí triumfy v Intertoto Cupu. V současnosti pětatřicetiletý veterán stále válčí za Bocu Juniors, jejíž dres obléká už šest a půl roku.
[break]
5 jmen, které by Mourinho neměl v létě přehlédnout
Ronaldinho: Barcelona (2003-2008)
Když jste sledovali Ronaldinha v akci, museli jste mít úsměv na tváři, ať už jste Barceloně fandili, nebo ne. A to na Camp Nou přestupoval z Paris Saint-Germain jako talentovaný, ale dosud nepříliš produktivní hráč. V Barce však ještě vyrostl a během 145 zápasů rozvlnil síť hned sedmdesátkrát. Jednou dokonce zcela sám zničil Real Madrid a celé San Bernabéu stálo a tleskalo. Ačkoliv v katalánské metropoli končil trpce, protože Josep Guardiola neměl v oblibě individualisty jeho typu, vždy se na něj bude vzpomínat jako na génia a hračičku, který umí to, co 99,9 procent ostatních hráčů ne.
Guti: Real Madrid (1995-2010)
Jedná se o Madristu skrz naskrt. Téměř celou svou kariéru totiž strávil na San Bernabéu. Za "Bílý balet" odehrál 387 soutěžních zápasů, což je o to působivější, že toho dosáhl v éře "Los Galacticos". Byl to král asistencí, možná si někteří z vás ještě pamatují na skvělou patičku Zidanovi ze sezóny 2005/2006, což pak napodobil i během jeho posledního ročníku v roce 2010, jen s tím rozdílem, že tentokrát byl příjemcem Zidanův krajan Benzema. Byť možná není v Madridu takovou legendou jako Raúl, zaujal nesobeckým postojem ke hře a byla radost se na něj dívat.
[break]
Desítka hvězd s nejlepšími obchodními možnostmi na světě
Iván de la Peňa: Barcelona/Espanyol (1995-2011)
Jeden z hráčů, který vykvetl až po opuštění Barcelony. To vše i přesto, že ho deník El País zvolil v letech 1996 a 1997 nejlepším mladým hráčem. Příchod Louise van Gaala na Camp Nou ovšem znamenal, že pokud chtěl De La Peňa hrát pravidelně, musel si hledat jiný klub. Po anabázích v Laziu a Marseille nastoupil malý génius v roce 2002 do Espanyolu Barcelona, kterému pomohl až do finále Poháru UEFA, ve kterém jeho klub ale po penaltách podlehl Seville. Chuť si tak spravil alespoň v Copa del Rey. Podobně jako Paul Scholes měl De La Peňa širokou škálu přihrávek a za zmínku stála i jeho střelba. S La Ligou se loučil po 269 startech a mrzet ho může pouhých pět mezinárodních startů za Španělsko. V jiné zemi by jich možná nasbíral mnohem více.
Juan Carlos Valerón: Mallorca/Atlético Madrid/Deportivo la Coruňa (1997-2013)
Valerón přišel na Mallorku v roce 1997 a okamžitě se propracoval do základu prvního týmu, který měl těsně po penaltovém neúspěchu ve finále Copa del Rey proti Barceloně. Ve Španělsku si zahrál i za Atlético Madrid a Deportivo La Coruňa, ve kterém ho později nahradil v úvodu zmíněný Djalminha. Na jeho přihrávky Diego Tristanovi nebo Royi Makaayovi se však nezapomnělo a pakliže by v průběhu kariéry nebyl tolik ochromen zraněními, jistě by toho dokázal více, než jen 46 mezinárodních startů za Španělsko.
[break]
Ideální jedenáctka Primera División v sezóně 2013/2014
Xavi: Barcelona (1998-současnost)
Malý velký muž Xavi Hernández ztělesňuje Barcelonu a její styl jako málokdo. Rodák z katalánské Terrassy se ostatně vzdělával ve slavné La Masii a aktuálně má na kontě 474 oficiálních startů. Až skončí, bude dekorován jako jeden z nejlepších záložníků všech dob. Změnil totiž způsob, jak se díváme na tvůrce hry, protože operoval hlouběji než tradiční "desítka". Se svými spoluhráči z Barcelony ho pojí až telepatická spolupráce. Budoucí výměna Xaviho, který byl u tolika velkých triumfů, nebude těžká, bude nemožná...
Andrés Iniesta: Barcelona (2002-současnost)
sloučení učebnicového čísla 10 s hráčem Xaviho typu, který může hrát i hluboko v poli, ale zároveň pak po úchvatném driblingu projde až před soupeřovu svatyni a s lehkostí pírka vytvoří šanci, nebo ji sám chladnokrevně promění. Na týmové úrovni se mu podařilo vyhrát všechno, co jde a kdo ví, pokud by neexistoval Leo Messi, možná bychom měli tu čest s několikanásobným vítězem Zlatého míče. Za Barcelonu ve svých nedávno oslavených třiceti letech nasbíral 337 startů a pakliže se mu vyhnou zranění, mohl by ohrozit i Xaviho rekord. Také čeká na 100. start ve španělské reprezentaci, k němuž by mělo dojít v průběhu brazilského šampionátu.
Čestná uznání:
Pablo Aimar: Valencia/Real Zaragoza (2001-2008)
Cani: Zaragoza/Villarreal (2002-present)
Marcos Assunçao: Real Betis (2002-2007)
Santi Cazorla: Villarreal/Recreativo/Málaga (2003-2012)
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)