Suárez je obklopen lidmi, kteří mu tvrdí, že se mýlí zbytek světa, ne on

V ruce drží rudý liverpoolský dres od Stevena Gerrarda. Stojí na něm vzkaz: „Ten nejlepší, s kým jsem kdy hrál“. Anglickou legendu si Luis Suárez získal, srdce mnohých fotbalových fanoušků ovšem uruguayský střelec dobývá marně. O jejich přízeň přichází kvůli přesně takovým momentům, jaký stál postup do čtvrtfinále Ligy mistrů francouzské PSG.

Běžela 90. minuta, když se Suárez vřítil do velkého vápna. Na rameni, možná na krku, ucítil ruku Brazilce Marquinhose a teatrálně se skácel na trávník. Ačkoliv už v předchozím průběhu zápasu dostal za simulování žlutou kartu, v osudnou chvíli neváhal a na rozhodčí zkusil divadlo. Zkusil jej přesvědčit, že vidí to, co nikdo jiný vidět nemohl. Povedlo se. Barcelona proměnila penaltu a o pár minut později zpečetila magický postup.

Co se zdálo nereálným, stalo se skutečností. Ano, magický realismus. To je to správné vnímání, když dojde na Suáreze. Aby člověk alespoň zkusil pochopit, jaký má kontroverzní fotbalista vztah k pravdě, potřebuje alespoň nasát kus jihoamerické nátury. Jednotlivé národy se sice mezi sebou hašteří, že jsou každý jiný, nicméně mnohé je spojuje.

Kromě pozdních příchodů a nelásky k povinnostem je to i jiné vnímání světa. Právě díky němu se v Jižní Americe tolik daří levicovým populistům a také jeho zásluhou se na kontinentu pro našince tak vzdáleném tolik prosadil magický realismus. Úchvatný literární styl prezentovaný mimo jiné Gabrielem GarcíouMárquezem a jeho stěžejním dílem „Cienaños de Soledad“, česky „Sto roků samoty“.

V této knize se magické, nezvyklé a raritní věci, třeba létající koberce, vnímají za běžnou součást reality, naopak tak prachobyčejná záležitost jako kostky ledu je viděna coby něco fantaskního. Otěže fantazie jsou zcela popuštěny, hranice mezi pravdou a lží se smazává. Právě v takovém světě žije i Suárez a mnoho jeho krajanů. To ostatně dokládá jeden z uruguayských politických komentátorů, když popisoval klam a švindl ve své zemi, pojmenoval ho výstižně. Asi tušíte, jak: „Magický realismus“.

Krve jako z vola

Naturel Jihoameričanů dokazuje mimo jiné i historka, která se týká právě Suáreze. Ten nechvalně proslul nejen očividným simulováním, ale také incidentem s nejmenovaným rozhodčím, jemuž hlavou rozbil nos. Výbušnému forvadovi bylo patnáct, když v jednom ze zápasů tak mocně nesouhlasil s výrokem arbitra, že se za ním vydal snad přes celé hřiště a hlavičkou mu způsobil krvavé zranění. „Krve jako z vola,” vzpomínali očití svědci.

Mnoho dalšího toho ovšem americkému novináři Wrightu Thompsonovi neřekli. Když se totiž vydal o Uruguaye, aby coby nadšený investigativec vyšetřoval okolnosti zmíněné situace, většina místních ho brala za nepřátele národa, za západního špeha, za člověka, který chce pošpinit jméno nedotknutelného, božského Luise. A to nemohli dopustit, Thompson si musel vyslechnout urážky, nadávky, lži. Všichni, od taxikáře po soudce, Suáreze bránili.

Tak to v jeho případě funguje celý život. Když otevřete Suárezovu biografii „Crossingthe line – My Story“, nenajdete jediný hlas, který by se zvedal proti bývalé hvězdě Groningenu, Ajaxu a Liverpoolu. „Suárez je obklopen lidmi, kteří mu tvrdí, že se mýlí zbytek světa, ne on,” píše britský list Guardian.

Obávaný kanonýr svým chováním sice často překročil čáru, ale pravda se vždy ohnula tak, jako v Márquezových „Sto letech samoty“ - absurdně, až komicky. 

Pokousal tři soupeře

Asi nejlépe to je vidět ve chvíli, kdy přijde řeč na nejslavnější přešlapy v podání Suáreze. Jsou tři a všechny spojuje jedno: melodie ze Spielbergova horroru „Čelisti“. Kousl tři soupeře, naposledy v roce 2014 na mistrovství světa v souboji s Itálií Giorgia Chielliniho. Překvapený bek s vytřeštěnýma očima běžel ukázat rozhodčím zarudlou stopu na svém rameni. Otisky zubů byly viditelné.

 

Suárez ale prý nikoho nekousl, FIFA od něj dostala dopis, ve kterém stálo: „V žádném případě se to nepřihodilo tak, jak jste to popsali, tedy že šlo o úmyslné kousnutí. Ztratil jsem rovnováhu a spadl jsem na svého soupeře. V tu chvíli jsem se o něj udeřil do obličeje, výsledkem byl drobný škrábanec na tváři a silná bolest v zubech.” Ve zmíněné biografii ovšem rovnou na prvním řádku přiznává, že hned věděl, co udělal. Vítejte v magickém realismu podle Suáreze.

 

CELÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH LUISE SUÁREZE SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 6. DUBNA 2017.