Rada, či Vrba? Získal by vzývaný kouč dva tituly, kdyby ve Spartě nebyl Křetínský?

motivní výlev sparťanského trenéra Petra Rady po vítězném nedělním zápase s Plzní (2:0), který odnesl za všechny mediální kritiky poněkud nespravedlivě mladý kolega z deníku Sport Pavel Janega, mně přivedl hned k několika diskusním otázkám. Zvlášť, když se teď všude přemílá, že o Pavla Vrbu, který však dává přednost zahraničí (pokud mu něco vyjde), se přetahují jak Viktoria Plzeň, tak opakovaně pražská Sparta. 

Zatímco Zdeněk Bečka s Pavlem Horváthem, resp. Petr Rada jsou na jaře 2017 v těchto klubech jen na záskok. Byť to třeba Radovi prý takto nikdo neřekl. Můj oblíbený politický týdeník Echo má na své poslední straně zajímavou rubriku „Přeceňovaný/Podceňovaný“. Naposledy tam byl v roli „Přeceňovaného“ Miloš Zeman a v roli „Podceňovaného“ Jiří Drahoš. Kdyby šlo o trenéry, zařadil bych do rubriky „Přeceňovaný“ právě Pavla Vrbu, zatímco do rubriky „Podceňovaný“ bych dal Petra Radu.

Pavel Vrba (53 let), navzdory výbuchu na EURO 2016 v roli českého trenéra i nevydařenému angažmá v ruské Machačkale, je mediálně stále považován za apoštola moderního fotbalu a spásu Viktorie Plzeň, resp. Sparty Praha.

Zato jen o pět let starší Petr Rada (58 let) prý podle některých médií patří svými metodami do minulého století, resp. do fotbalového „pravěku“. Podle Luďka Mádla z Aktuálně připomíná prý Rada kapelu „Šlapeto“, zatímco Vrba by měl představovat „Depeche Mode“ (mimochodem na poslední album „depešáků“ jsem zrovna v březnu četl i nezvykle kritickou recenzi).

Oba vedli národní tým

Co mají společného Rada a Vrba, krom toho, že 29. června mají oba svátek na Petra a Pavla? Oba trénovali národní celek, oba byli na ME (Rada coby Brïcknerův asistent v roce 2008, Vrba v roce 2016), oba u reprezentace nakonec neuspěli (Vrba předtím vybouchl i v roli kouče českého týmu do 20 let na MS v roce 2003). Oba si často vylívají zlost na novinářích, byť dlouho mediálně velebený Vrba k tomu měl v ještě nedávné minulosti mnohem méně důvodů.

Ano, Pavel Vrba dosáhl coby trenér mnohem více úspěchů, byl dvakrát mistrem s Plzní, jednou se Žilinou, coby asistent i s Baníkem Ostrava, dvakrát postoupil do Ligy mistrů, několikrát získal cenu Trenér roku. Trénoval v zahraničí. Na rozdíl od Rady, který si vyzkoušel Slavii a nyní i Spartu, dosud ale nikdy nevedl žádný pražský velkoklub.

Pět výher Slavie - titul! Pomůže Manchester United Čechům do Ligy mistrů?

Petr Rada byl zase mnohem lepší hráč, dostal se do československé reprezentace, v ní dokonce dvakrát skóroval v kvalifikaci ME 1984 proti úřadujícím mistrům světa z Itálie (2:0). V roce 1982 získal s Duklou mistrovský titul, hrával v Německu a dokonce i v Kanadě.

A jako trenér reprezentace ve své premiéře vedl tým, který ještě v 91. minutě vyhrával 2:1 nad Anglií na slavném stadionu ve Wembley (nakonec to kvůli vyrovnávacímu gólu ve druhé minutě nastavení skončilo 2:2). Jak by řekl „klasik“ Jiří Paroubek: „Pánové, novináři, kdo tohle má?“

Jak jsem napsal v pondělí, v neděli Rada svou taktikou i vhodně zvolenou sestavou na hlavu porazil dalšího mediálního miláčka –  začínajícího trenéra Pavla Horvátha, jenž s kolegou Bečkou na Letné překvapil jen svou bezradností.

Radův tým během dubna přehrál Slavii i Plzeň

A ještě něco, kdyby sudí Franěk v závěru dubnového derby v Edenu nenaletěl slávistovi Mingazovovi na jeho přifilmovaný let, získal by Petr Rada během tří týdnů dvě výhry nad současnými dvěma nejlepšími českými celky. I podle průběhu hry zcela zasloužená vítězství – na Slavii i proti Plzni byla totiž Radova Sparta lepším mužstvem, proti Viktorii dokonce jasně lepším týmem. Přitom se tak stalo s kádrem zmítaným neskutečným množstvím zranění.

Povedlo by se tohle Vrbovi, kdyby přijal Křetínského nabídku a převzal během března 2017 letenský tým místo Rady? Nevím, nevím.

Nejen Panucci. Kteří 2 další Italové už se setkali s generálním ředitelem Sparty?

Potom tu je ještě jeden veliký paradox, kterému až tak nerozumím. Ano, všechna čest, Pavel Vrba poskládal z odložených, převážně exsparťanských, hráčů, velice dobrý tým, hrál s ním výborný fotbal a vítězil s ním. Byť je to při životosprávě, kterou v Plzni dlouhodobě vedli a o které otevřeně mluví i Pavel Horváth ve své autobiografické knize, zázrak, vyvracející všechny trendy o moderní a komplexní přípravě týmu. Tyhle nehorázné chlastačky v 21. století, to je totiž spíš fotbalový pravěk z bohatýrských časů éry George Besta, jehož si mimochodem na svém předloktí nechal vytetovat David Limberský, jak o tom poutavě píše Jakub Kvasnička v posledním čísle časopisu Týden. A když si k tomu ještě někteří hoši přidali nějakou tu extázi či „kokeše“…

Ovšem základní otázka zní:

„Byl by Pavel Vrba s Plzní tak úspěšný, kdyby místo Daniela Křetínského, jenž odmítl praktiky svých předchůdců, vládl Spartě nadále Petr Mach, nebo kdyby v ní působili Ivan Horník či Miroslav Pelta ve své nejlepší formě?“

V první dekádě samostatné české ligy - od roku 1994 do roku 2003, získala Sparta titul osmkrát. Jen v roce 1996, kdy byl už Petr Mach finančně na dně, jí ho vyfoukla Slavia, a v roce 2002 dlouho podceňovaný Slovan Liberec. Jinak ten titul získal na Letné prakticky každý trenér, co tam v té době byl – např. Jozef Chovanec, loni na podzim ze Sparty propuštěný a kritizovaný Zdeněk Ščasný dokonce dvakrát. A v roce 2003 vyhrál ligu Jiří Kotrba, třeba i proto, že jak říkal dnešní předseda FAČR (tehdy sportovní ředitel Sparty) Miroslav Pelta: „Bylo celý jaro cinklý“.

Pamatuje se Křetínský, co nesl ve své brašně?

Daniel Křetínský musí vědět, co nesl v září roku 2011 Peltovi na Strahov ve své legendární brašně. V té tašce se nebezpečně proháněli různí chřestýši, kteří nakonec „v zájmu nepoškození produktu jménem fotbal“ víceméně zůstali v kabele zavření. Jen povystrčili výstražně jazýček, ale pak se zase se souhlasem všech zainteresovaných schovali do tašky všeobecného mlčení.

Proto mi připadá zvláštní, že Křetínský oslovuje kouče, jehož triumfy by možná otevření té kabely poněkud znehodnotilo.

Třeba ale velký energetický stratég ví, co dělá. Třeba by tímhle tahem rád „porazil“ a „pokořil“ své fotbalové soky - plzeňské bossy Tomáše Paclíka a Adolfa Šádka,.

Zvláště v tomto případě se lze držet přísloví o tom, že „žádný strom neroste do nebe“ a že „každá rada je drahá.“ Čímž se obloukem vracím ke své oblíbené rubrice z týdeníku Echo, ve fotbalovém případě „Přeceňovaný“ (Vrba) vers. „Podceňovaný“ (Rada).