před 7 lety, 11.04.2017 23:00 Pavel Procházka Česká liga

Derby Sparta – Slavia třikrát do roka? To je dobře. Hlavně ať je to fér!

Nový ligový model pro sezonu 2018/2019 byl schválen, což je podle mého názoru dobře. Byť je poněkud divoký (podrobněji v přiloženém boxu). Když vidím zápasy některých soupeřů z dolní části tabulky a tristní návštěvy na jejich utkáních, uvítal bych raději snížení počtu ligových týmů na dvanáct celků, které by si to nejprve rozdaly každým s každým dvakrát systémem doma a venku. 

Derby Sparta – Slavia třikrát do roka? To je dobře. Hlavně ať je to fér!

A pak by se soutěž rozdělila na skupinu o titul (první až šesté místo) a skupinu o záchranu (sedmé až dvanácté místo), kde by spolu hrály zase dvakrát systémem doma-venku. Místo 35 utkání by jich bylo sice jen 32, ovšem derby Sparta – Slavia by se mohlo konat (pokud tedy budou pražská „S“ českému fotbalu nadále dominovat) hned čtyřikrát za sezonu. Při schváleném modelu to bude pouze třikrát a jen jeden celek při tom bude mít dvakrát výhodu domácího prostředí.

Ovšem kapři si rybník sami nevypustí, pokud téměř polovina mužstev hraje o záchranu, snížení počtu ligových účastníků si nikdy neschválí. I když životní konzervativci křičí, je podle mého názoru schválení nového modelu pro český ligový fotbal dobrou zprávou. Ostatně fanouškovská anketa na isport.cz nedopadá tak špatně, 48 procent příznivců je pro, jen 52 procent proti. Při takových změnách bývá ten poměr daleko vyšší. To se poddá.

Česká liga je v jiné pozici než anglická

Souhlasím se šéfredaktorem deníku Sport Lukášem Tomkem, který ve svém blogu k tomuto tématu napsal:

„Přes všechny možné námitky je to dobrá zpráva. Argument kritiků zůstal na konci dvouletých debat prakticky jediný. ‚Koukněte se na Anglii, Německo či Itálii. Tam se stále hraje dvoukolově, bez nadstavby. Tak proč něco měnit, když přece právě k těmto soutěžím s nejlepšími fotbalisty a nejvíce penězi vzhlížíme?‘ Jenomže toto je omyl, iluze. Všechny výše zmíněné soutěže se totiž ne náhodou pyšní globálním přesahem. Fungují tedy na obrovském trhu a na zcela jiných principech. Daleko více se proto mohou držet zajeté tradice. Důvod něco radikálně měnit prostě nemají. Nebo přesněji - nemají ho tak velký.

Česká soutěž je v jiné pozici. Vždy to byla, je a bude liga lokální. Vždy to bude liga, z níž ti úplně nejlepší hráči budou odcházet do velkoklubů směr Německo, Itálie, snad i Anglie. Stejně jako odcházejí nejlepší hráči z Belgie, Nizozemska či Polska. A co právě tyto lokální ligy v současnosti spojuje? Mimo jiné i změněný herní model s nadstavbou. Tak aby byla soutěž co nejatraktivnější. Pro diváky i sponzory. S více zápasy a s co nejdramatičtější koncovkou. Prostě se tu jde druhé straně naproti, byť to tak v Česku nejspíš nyní někteří fanoušci nechápou. Ale to je normální. Každá velká změna musí ukázat životaschopnost i přes počáteční negaci.“

Moje řeč, takhle se snažím argumentovat už léta. I já, podobně jako Lukáš Tomek, považuji za největší posun k lepšímu nadstavbovou část. Odehrát na konci sezony ještě jeden zápas mezi Plzní, Slavií či Spartou o titul? A na druhém konci (podle současné sezony) sledovat bitvy o všechno mezi Hradcem a Opavou či Jihlavou a Baníkem? Ano, jak píše Tomek, taková gradace soutěži prospěje. Stejně jako méně zápasů o ničem, čemuž má do jisté míry pomoci i prostřední skupina o Evropskou ligu.

Ať hraje baráž i šestý tým!

Měl jsem a mám jen dvě výhrady:

  1. Tento systém byl představen už v březnu roku 2016. Za rok se na něm vůbec nic nezměnilo. Takže se dal v pohodě schválit už loni v létě, aby se s novým modelem mohlo začít již od sezony 2017/2018. Jenže český fotbal v čele s předsedou Ligové fotbalové asociace (LFA) Dušanem Svobodou ctí zásadu lenochů „Co se vleče, neuteče“. Chápu ovšem, že se představitelé klubů museli na tuhle změnu vnitřně připravit a postupně ji přijmout za svou. Budiž.

b) Vadí mi, že šestý (nebo dokonce pátý) tým na tom může být nakonec hůř než sedmý (nebo dokonce až desátý tým). Jde mi o baráž o účast v Evropské lize. Do té bych ten šestý (pátý) tým rovněž zařadil, šlo by jen o pár zápasů navíc.

Nový ligový herní model od sezony 2018/2019:
V nejvyšší soutěži se bude hrát 30 kol jako dosud, v nichž se každý s každým utká dvakrát. Poté se týmy rozdělí v nadstavbové části do tří skupin, do které si přenesou získané body. Skupina o titul: prvních šest týmů si proti sobě zahraje jednou, přičemž první tři týmy by měly výhodu tří z pěti zápasů v domácím prostředí. Skupina o baráž o Evropskou ligu: týmy na 7. až 10. místě se utkají o sedmou příčku znamenající účast v baráži o Evropskou ligu s týmem na čtvrtém, či pátém místě ze skupiny o titul. Tato skupina se bude hrát vyřazovacím způsobem dvoukolově. Skupina o udržení: týká se týmů na 11. až 16. místě, hraje se jednokolovým systémem stejně jako skupina o titul, poslední sestupuje přímo do druhé ligy, 14. a 15. tým čeká baráž s druhým a třetím týmem z druhé ligy.

„Nový model také nejde vnímat jako samospásnou myšlenku, po které soutěž automaticky zaplaví tisíce nových diváků a miliony korun od sponzorů a plátců za vysílací práva. Takto to nefunguje. Změna nastavuje ‚jen‘ lepší rámec či prostor, který je však třeba ještě naplnit. Jak a čím? To už bude hodně záležet na klubech a profesionalitě jejich vedení. Prostředí na stadionech (i v jeho okolí), atraktivní férová hra, další smysluplné novinky ke zvýšení důvěryhodnosti (videorozhodčí, porty pro sudí) a také schopnost účinné komunikace s fanoušky ve stále dravějším a měnícím se světě. To v konečném důsledku rozhodne o tom, zda první krok nyní odsouhlasené (r)evoluce naplní svůj potenciál,“ ukončil svůj blog Lukáš Tomek.

Ano, jde nejen o více atraktivních zápasů pro sponzory a o více peněz za televizní práva. Ve vypjatých a ostře sledovaných duelech o titul či záchranu by si rozhodčí neměli dovolit nepokrytě jít na ruku protežovaným klubům proti papírovým a ekonomickým outsiderům. Jde i o fair-play a o důvěryhodnost a prestiž ligové soutěže.

Snaha o fair play. Kéž by se přidali všichni

Je dobře, že sparťanský majitel Daniel Křetínský, který pomáhal tlačit káru LFA vpřed, se už před lety (stejně jako nyní současné vedení Slavie spojené s investiční skupinou CEFC) rozhodl jít jinou cestou než někteří jeho předchůdci. Kdyby chtěl, tak by mohl slavit ligový titul každý rok. A Viktoria Plzeň by i s Vrbou a Horváthem nejspíš ostrouhala. Stejné to bylo se Slavií a Čechoameričanem Borisem Korbelem na začátku 90. let. I on odmítl jít bezskrupulózní cestou „titul za každou cenou“. Nešel, takže prvenství slavili jiní.

Vypovídající hodnotu měl v této souvislosti tweet slávistického šéfa Jaroslava Tvrdíka před nedávným derby Slavia – Sparta:

„Těšíme se na fotbalový svátek roku – derby. S majitelem soupeře nás spojuje boj na hřišti, ale i snaha o fair play. Kéž by se přidali všichni.“

To je celkem jasná zpráva a vnímavější fanoušek rychle pochopí, kam tento tweet míří. Nějaké přihrané penalty „vem čert“, jde o zásadní pojetí fotbalu v 21. století. Horníci a chřestýši patří do toho minulého.

P. S. Více o novém ligovém modelu najdete i v čerstvém čísle magazínu HATTRICK, které vyšlo ve čtvrtek 6. dubna 2017.